Jako první v historii.
Ve čtyřiceti letech.
Přitom pořád v plné síle.
Tak co by si nedopřál noční párty? Zvlášť když ligový podzim právě skončil.
Petržela nejprve parádním výkonem pomohl k důležitému vítězství 1:0 v Boleslavi a pak se vydal do Olomouce, kde se ještě večer po zápase sešel nejen s Limberským, ale taky s dalšími ze zlaté plzeňské party. Dorazil stoper Hubník, záložník Hořava a že byla legrace, to prozradil Limberského účet na Instagramu: rozjařená skupinka imitovala nedávný flám reprezentantů, kteří propařili noc v klubu Belmondo. Jenže zatímco národní tým musel následně žehlit kolosální skandál, rozchechtaný Petržela si užíval zasloužený večírek.
„Pětistovkou ještě končit nechci. Před šestistovkou bych dal meziplyn, třeba tři pětky – 555. Byl jsem lump ve škole, pětky ke mně jdou,“ vykládal, než vyrazil za zábavou.
Ostatně mimo hřiště za to uměl vzít vždycky. Ovšem čím je starší, tím je zároveň krotší. Naučil se poslouchat tělo a během rozjeté sezony nehýří: „Ve čtyřiceti už přece nemůžu tolik blbnout.“
Tím pádem vyniká, kolik fotbalu dokáže obětovat. Možná je hříčkou přírody, protože udržet si v roli křídelníka fyzičku, dravost a hbitost i po čtyřicítce hraničí se zázrakem.
Geny, prý po strýčcích z maminčiny strany, kteří také uměli po hřišti bleskově pelášit, mu nahrály, to se popřít nedá. Ale rekordní čísla by určitě nepadla, kdyby Petrželu zápasy nebavily a neuměl by sám sebe přinutit: Makej! Vydrž ještě! Ukaž těm bažantům, že se nedáš!
Petržela pokořil pětistovku. Oslava? Přijede Limberský, dáme si kávu, culil se |
„Postavu má samý sval,“ vykládal jeho trenér Martin Svědík: „Možná ne ve všech zápasech, ale ve většině z nich je pro mužstvo pořád přínosem.“
Na trávníku ani v civilu byste Petrželovi čtyři křížky netipovali. Stále je svěží a přidrzlý jako při pohádkové plzeňské éře nebo ještě předtím ve Slovácku a Jablonci. Přibyla pouze bradka, knír a spousta výrazných tetování. Možná jen sparťanští fanoušci už zapomněli, že vůbec kdy oblékl i rudý dres: nicotných devět minut v sezoně 2007/08 se jim už zřejmě vypařilo.
Zatím dál platí, že Petržela je pro Slovácko důležitý, sbírat drobky v závěrech zápasů by ho nebavilo. Pětistovku chtěl pokořit za každou cenu a také teď vám řekne: „Dokud jsou v lize starší než já, ještě končit nechcu.“
Moc letitějších nezbývá: Jindřišek, Hübschman, Matějovský, Grigar – a pak už následuje čertík ze Slovácka. V lize se drží od září 2003, což se zdá být nekonečně dávno.
Ml. Boleslav - Slovácko 0:1, pětistovku Petrželovi zpříjemnil Valentův gól |
Tehdy byl Václav Klaus čerstvě poprvé prezidentem, Česko si v referendu odhlasovalo vstup do Evropské unie a blížilo se vyhlášení Zlatého míče, který převzal Pavel Nedvěd. Petržela tehdy na začátku roku kopal třetí ligu za krachující Drnovice, dříve vyhlášenou ligovou vesničku, kterou na fotbalové mapě zviditelnil mocný boss Jan Gottvald, a určitě by ho nenapadlo, že kariéru potáhne dlouhých dvacet let. Vždyť jen o rok dřív se na fotbal úplně vykašlal: štvaly ho názory trenérů, kteří mu předhazovali, že s prťavou postavou to nikam nedotáhne.
Tak se sebral a nastoupil k tátovi do firmy na kovovýrobu. Brousil a svářel, ve volnu ještě prodával ostružiny na zmrzlinu, aby se vůbec jakž takž uživil.
Až po nástupu na vojnu si pro něj do vyškovských kasáren dojel drnovický trenér Josef Mazura, důrazně ho chytil pod krkem a dal na výběr: „Buď zítra přijď na trénink, nebo si zůstaň trčet tam, kde jsi.“
Dál to už znáte.
Loni v listopadu hrál zápas číslo 465, čímž překonal historický rekord Jaroslava Šilhavého. Od té doby už si jede svou vlastní soutěž ve fotbalové nekonečnosti.
