"Otepka mně poslal míč parádně přímo na hlavu. To měl být gól,“ konstatoval tichým hlasem dvaadvacetiletý Jakub Navrátil.
Předvedli jste dva rozdílné poločasy. V prvním jste skoro nebyli na hřišti, ve druhém jste měli značnou převahu. Čím to?
Jenže převaha nám nebyla nic platná, nezužitkovali jsme ji. O přestávce jsme si v kabině vytýkali chyby. Řekli jsme si co děláme špatně a změnili jsme to. Snažili jsme se to zlepšit a povedlo se.
Co vám trenér Barát řekl, že máte ve druhé půli změnit?
Všechno. Především trochu zjednodušit hru. Dát tomu trošku rozum. Udělali jsme i změnu ve středové řadě. Bohužel se nepovedlo dát gól.
Co k němu chybí? Nepřekonali jste brankáře soupeře ve druhém utkání v řadě. Přitom šance byly...
Vždycky chybí nějaký kousek, třeba u mě to šlo do tyče. Takže nevím, opravdu nevím... Snad chybí štěstí. Pak chybí už taky nálada, takové situace na ní nepřidávají.
Hrálo se na mokrém trávníku, celý zápas neustále mžilo, hodně to klouzalo. Bylo to nepříjemné?
Takový je trávník už týden. Při tom počasí to tady jiné nebude. Je to nepříjemné, ale pro oba týmy stejné.
V Brně jste dávali najevo, že stojíte za klubovým šéfem Starkou a měli jste na sobě pod dresy trička s nápisem "Jardo, jsme s tebou.“ Tentokrát nic podobného nebylo?
Ne, mám normální tričko. Dneska bez nápisu. Chcete se podívat?
Hovoří se v kabině o situaci v klubu, o tom, že je šéf ve vazbě?
To nechci komentovat.
Neřeknete k tomu alespoň jednu, dvě věty?
Ne, opravdu to nebudu komentovat.
