Smlouvu jste podepsal na dva roky s opcí. Máte velkou radost, že Sigma vsadila na vás?
Samozřejmě důvěra potěší. Už jsem tady pět let v roli asistenta a za tu dobu jsem se přiučil, protože jsem měl v Olomouci známé trenéry, a ještě když vycházím z toho, že mě trénoval pan Brückner, myslím, že bych to mohl zvládnout. Jsem rád, že mi Sigma dala možnost trénovat A-mužstvo.
Oslavil jste to už soukromě?
Ještě jsem ani nemohl, protože se to stalo teprve teď. Na oslavy nebude moc extra času. Budeme muset dávat dohromady realizační tým, organizační věci. Budu rád, když si užiju bez fotbalu tak čtyři dny.
Máte vybrané asistenty?
Bude se to odvíjet od toho, kdo má ještě kde smlouvu.
S jakým trenérským krédem do nové výzvy jdete?
Poctivost a maximální úsilí. Poctivě pracovat se vám vrátí ve výsledku. Už jako hráč jsem to tak měl.
Podobně jako například trenér Sparty Lavička působíte klidným dojmem. Dokážete hráče seřvat, když něco odfláknou?
Myslím si, že jo. Ze začátku sice působím klidným dojmem, jsem i docela trpělivý, ale když to do mě vjede a vím, že už není jiná možnost, umím zařvat. Což můžou potvrdit kluci z béčka, i když tam to bylo taky příjemné. Hráči byli dobří, ale občas musíte zvednout hlas, aby se někteří probudili. Všechno nejde jenom po dobrém. Jsou typy, kteří jsou nervózní, když se na ně zařve, a typy, kteří potřebují dostat pokouřit.
Martin KotůlekNarozen: 11. září 1969 Hráčská kariéra: Těšetice (1976–1979), Náměšť na Hané (1980–1986), Sigma Olomouc (1986–1999), 1. FC Brno (2000–2004), SFC Opava (2004–2005), 1. HFK Olomouc (2005–2007) Hráčské úspěchy: čtvrtfinále poháru UEFA (1990/1991), 3. kolo Poháru UEFA (1991/1992), 2. místo v 1. lize (1995/1996), 3. místo v 1. lize (1990/1991, 1991/1992 a 1997/1998), účastník EURO 1996 v Anglii (stříbrné medaile), účastník MS U20 Saudská Arábie Trenérská kariéra: 1. HFK Olomouc (asistent 2007–2008), Sigma Olomouc (asistent 2008–2013), Sigma B (2012–2013), Sigma Olomouc (hlavní trenér – od 2013) |
Vyhodnotil jste si už hlavní příčiny, proč Sigma skončila v sezoně až pátá, nesplnila cíl, a nezahraje si tak poháry?
Jak už říkali hráči: v dubnu se nám nedařilo výsledkově. Dostali jsme hodně smolných gólů z nevypracovaných akcích - nechytatelný centr, teče, které nás stály body. Kdybychom je měly, byla šance na pohár určitě větší. Dva tři zápasy mohly změnit celé dění. Samozřejmě to není jenom tím, protože mužstvo by mělo být tak kvalitní, aby góly dávalo. Martin Doležal dal šest gólů, přidal se k němu Honza Navrátil, ale jinak nikdo. Zranil se Míša Ordoš, gólový hráč. To byl kámen úrazu. Mužstvo fungovalo hlavně výsledkově, z prvních čtyř zápasů jsme měli dvanáct bodů, ale pak se to otočilo. Hodně nás potrápila Sparta, po které nám šlo sebevědomí dolů. Chybělo i štěstí, aby nám něco spadlo a nedostávali jsme góly, které ani nemůžete ovlivnit.
Co budete chtít změnit?
Chci zlepšit agresivitu, hru dopředu, hodně soubojových věcí. To je styl, který se mi líbí. Je teď moderní a pro diváky zajímavý. Na hřišti se pořád něco děje. Pokud je to hra a la Barcelona, kdy je to jen o přihrávkách a čtvrthodiny se čeká na nějakou šanci, tak myslím, že už to lidi nebaví. Chci hrát tak agresivně dopředu, aby se to divákům líbilo. Jak se tady kdysi hrávalo, i když už je jiná doba.
Pro styl, který chcete praktikovat, je prvořadá perfektní kondice. Čekají hráče galeje?
Je to tak. Na kondici musíme zapracovat. Zase máme výhodu v tom, že máme mladé kluky, kteří jsou odolnější. Na některé to bude ale velký nápor, protože z devatenáctky jsou zvyklí, že soupeře přehrávají, tady bude potřeba i kondice v defenzivní části. Tam je teď největší problém. Kluci, kteří přijdou, budou muset daleko víc přidat v práci dozadu.
V posledních čtyřech kolech jste si to mohl vyzkoušet jakoby nanečisto. Byl jste pod mnohem větším tlakem než za předchozích pět let v pozici asistenta?
Rozdíl je to velký. Asistent zápas sleduje, může poradit, ale taktika je daná hlavním trenérem, kterou zvolí, a to je ta zodpovědnost. Z pozice asistenta předáváte informace střídajícím hráčům třeba ke standardním situacím, i když je to po dohodě s trenérem. Tlak je na hlavního kouče obrovský. Když vezmu poslední zápas s Budějovicemi, byl větší než v prvních třech zápasech, které jsem vedl.
Protože jste cítil, že i tento výsledek může sehrát roli, zda budete jako hlavní trenér pokračovat?
Radost jsem měl velkou, ale stres byl o to větší. Já se chtěl hlavně rozloučit vítězstvím. Výkon v předešlých třech zápasech se mi líbil, ale v tom posledním ne. Zase si však víc cením vítězství, že kluci za mě makali a podařilo se.
Jaké změny v kádru budete vyžadovat?
Přivítal bych krajní obránce a útočníka. Máme tam Martina Doležala a Michala Ordoše. Ale nevíme, jestli nám zapadnou do koncepce rychlého fotbalu. To si musím sám rozebrat, jestli třeba jeden útočník nedostane větší volnost v pohybu na úkor bránění. To je otázka. Byl bych rád, pokud by přišel i zkušený hráč do zálohy, jestli na to bude ekonomická situace. Nějaká jména jsem Zdenovi (Zdeňku Psotkovi, generálnímu manažerovi) říkal, ale nemůžeme je ventilovat. A hráče, které v týmu nechci, teď nejsem schopný říct. Přijdou hráči z hostovaček, podíváme se na to. Na začátku bude hodně široký kádr, což může být organizační problém, ale musí dostat všichni šanci, abychom se na ně podívali. Příprava je strašně krátká, hned na začátku mě budou muset hráči přesvědčit.
Chcete získat krajní obránce - počítáte ještě se zkušeným Tomášem Janotkou, kterého jste nestavěl do sestavy?
Teď je na pravou obranu jen Ondra Sukup a Jay Jay (Tomáš Janotka), pokud se nikdo nepřivede, nevím, z čeho bychom vybírali. Tomášovi nezaručím, že bude hrávat. Nevím, jestli si myslí, že jeho cesta bude jinde, a udělá si ještě takový restart, jako jsem ho měl já, když jsem šel jako hráč do Brna a ještě čtyři roky jsem hrál úplně v klidu. Nebo se nám podaří získat kvalitního hráče ze zahraničí a pak to budeme muset s Tomášem řešit.
Může vaši představu o hrotovém útočníkovi splnit urostlý Zdeněk Klesnil, který se vrací po těžkém zranění?
To je otázka. Je to další varianta a jiný typ hráče než Martin Doležal, ale se Zdeňkem se dá dobře pracovat. Uvidíme, jestli se dá po zranění do kupy. V posledním období už neměl problém s natíkáním kolena, měl by být zdravý. To musím zaklepat. Za juniorku odehrál kolem osmdesáti minut. Trenér ho chválil, že už tam pohyb byl. On je střelec, góly dával všude, kde byl. Má to v sobě tak, jak to měl v sobě Radek Drulák, jak to má Lafata. Pak hraje roli psychická pohoda. Někdy střelec vyletí, ale potom to nepotvrdí.
Je Klesnil tím soubojovým typem, který by vám do vaší agresivní hry dobře zapadl?
Co se týká hry ve vápně, pak ano, ale na fyzickou náročnost práce v poli musí mít hráč natrénované. Což se dá.
Jste připravený na případný odchod Tomáš Hořavy, kterého chce mistrovská Plzeň?
Nedovedu to říct. Ani nevím, jestli už ta jednání začala. Už dřív jsem o tom však přemýšlel. I jsem říkal, že Tomáš měl odejít zhruba před čtyřmi roky. Byl už na takové úrovni, že měl hrát dávno v zahraničí. Byla škoda, že se mu to nepodařilo. Jeho osobní růst by se posunul výš. Středových hráčů máme hodně, ale nemají tolik zkušeností. Mladí kluci dostanou šanci, musí prokázat, že mají kvalitu. Je to teď všechno na nich.
Vy byste tedy Hořavovi doporučil, aby udělal krok dál navzdory tomu, že by to bylo pro vás značné oslabení?
Před čtyřmi lety dozrála doba na jeho přestup. S lepšími hráči rostete. Kdyby přestoupil do výborného klubu, šel by ještě víc nahoru a dávno by byl v reprezentaci. Je to kluk, který na to určitě má. Dlouho v lize prokazuje, že jeho kvalita je vysoká. Trošku ho bohužel zabrzdilo delší zranění.
Angažmá v Plzni by to splňovalo? Mohl by Hořava i v Česku ještě herně růst?
To nedovedu posoudit. U nás je Plzeň špička, ale jeho jsem viděl úplně jinde. Když to v nadsázce přeženu, tak Barcelona hraje styl, který by mu vyhovoval. Tam by se mu líbilo. Má rád balon, umí s ním pracovat. Zatím ale počítám s tím, že tady Tomáš zůstává. Na post té šestky už jsou jenom mladí hráči. Můžeme z Martina Šindeláře udělat defenzivního záložníka, ale na stoperu je kvalitnější. Jeho ofenzivní činnost ještě není na takové úrovni, ale zlepšoval by se. Může tam být i Houska, Habusta. Je však otázka, jak se s tím vyrovnají.
Vedení vám ještě cíl pro novou sezonu nedalo, ale už po posledním utkání s Českými Budějovicemi jste řekl, že mladý tým bude potřebovat čas. Očekáváte tedy, že s ním nebudete muset hrát o poháry na rozdíl od vašeho předchůdce Pivarníka?
Já bych byl spokojený, kdybych do týmu zapracoval hráče z ročníku 93, což bylo mužstvo, které vyhrálo dorosteneckou ligu. Máme tam hodně talentů. Teď momentálně nevím, jestli nějaká posila přijde. Tohle bude můj cíl - zapracovat kluky tak, aby mužstvo šlapalo, jak chceme, a hrálo na svoje možnosti, tedy kolem středu, a nemít s mladými hráči problémy se záchranou. Když bude bonus, jak se nám to podařilo se Zdenou v první sezoně, kdy se udělaly poháry s novým mužstvem, bylo by to výborné.
Není to velký krok zpátky? V posledních letech chtěla hrát Sigma vždy poháry.
Pokud odejdou hráči ze základu a budeme muset zapracovávat nehotové mladé hráče, tak nastává období, kdy to potřebujeme stabilizovat. Šance je vždycky, ale na co vykřikovat, že budeme hrát poháry, když víme, že budeme muset třeba zapracovat dva mladé hráče, kteří musí svou kvalitu prokázat v nejvyšší soutěži, což je velmi těžké. Budeme potřebovat nějaký čas. Není to o jedné sezoně. Moje práce by se měla na hráčích projevit v širším výhledu.
Budete budovat nový tým. Je to lepší než přijít k hotovému?
Bude to moje myšlenka, moje vize. Tak jsem to měl v béčku. Jestli to půjde v áčku, těšilo by mě to. Kvalitu kluci mají, ale musí splnit to, co chci. A to bude zase na mně. A výsledek pak uvidíte, až se půjdete podívat na ligu. Je otázka, jestli to bude za půl roku za rok. Liberec taky provedl hodně změn, málem byl na spadnutí, ale na jaře udělal vítěznou šňůru a mužstvo si sedlo. Mají zkušenější hráče. Neznamená však, že přijde Kováč a hned to bude šlapat. Je třeba najít společnou cestu, pak to bude fungovat.
Mít Radoslava Kováče, olomouckého odchovance, samo o sobě stačit nemusí, ale takový vůdčí typ může být faktorem X, který Sigmě v sezoně chyběl.
Je to osobnost, kterou bych samozřejmě bral. Ale je to otázka ekonomiky a toho, co chce hráč, zda nechce být blíž rodině. To jsou rozdílné věci. Ale určitě bych ho přivítal. Spíš do středové řady, kde by kluky podirigoval. To by bylo perfektní. Jako před lety v Olomouci Pepa Mucha nebo v Plzni Horváth, od kterého se učí Darida. Je výhoda mít takového lídra, který na sebe bere i stresové věci a může týmu pomoct jak slovem, tak výkonem.
Věříte tedy, že budete mít pevnější pozici a vedení vám potřebný čas ke koncepční práci dá?
Pracuji tady dlouho, vím, jak smýšlí ostatní, jaká je situace. Nic jiného jim ani nezbude než přijmout, že tým potřebuje čas. Chtít něco jiného je podle mě nesmysl. Doufám, že čas dostanu.
Nepřijde vám z tohoto pohledu nespravedlivé, že váš předchůdce Roman Pivarník přišel o místo čtyři kola před koncem sezony, když hrál s nejmladším týmem v lize o poháry?
Já byl členem jeho realizačního týmu a pochopitelně mě taky překvapilo, když byl odvolán čtyři kola před koncem. Ale to je věc vedení, které na to má nějaký názor, když to pozoruje z tribuny. Já to taky vidím jen zespodu, z kabiny, nikoli z pohledu diváků, kteří by měli být spokojení. Vyhazov může potkat i mě, jako každého trenéra.
Rozcházel jste se s Pivarníkem názorově v debatě, jakým stylem měl tým hrát?
Vždy je věc hlavního trenéra, jakou má filozofii. Jako asistent musím pracovat tak, aby to bylo to nejlepší, ale můžu mít jiný osobní náhled. Všichni jsme věděli, co chce Roman hrát, a my na tom pracovali, ale neříkám, že musíme mít stejný názor. Je správné, že šel za svou vizí, které věřil. Tak to mám i já.
Snil jste o tom, že budete jednou Sigmu trénovat?
Já o tom ani nepřemýšlel. To nějak vyplynulo. Jako hráč jsem měl cíl hrát na mistrovství světa, to se mi podařilo sice jenom ve dvacítkách, ale prostě sen odmala tam byl a splnil se. Dostal jsem se na Euro. Jako hráči se mi splnilo všechno, co jsem si přál. Možná kromě ciziny, ale neměl jsem za cíl dostat se za každou cenu ven. Chtěl jsem hrát stabilně ligu. Doma jsem byl spokojený, nebyl jsem naštvaný, že se mi zahraničí nepodařilo. K trenérství jsem se dostal už na konci kariéry, kdy jsem byl u přípravek. Někteří trenéři, kteří mě vedli jako hráče, říkali, že bych mohl mít na trénování předpoklady. Práce s dětmi mě bavila. V přípravkách jsem měl oba syny, dělal jsem to osm let. Jako hráči se mi ale jeden cíl nepodařil: nikdy jsem nevyhrál ligu. Takže mým cílem bude vyhrát ji někdy jako trenér.
Odvážný cíl...
Je to sice neskromný cíl, ale proč ne, když jsem si řekl v osmi letech, že chci hrát na mistrovství světa? Je to sen. Možná se to nikdy nestane, možná ano. To se uvidí.
