Marně vzpomíná, kdy hrál fotbal líp. Ale před dvěma a půl lety, když v lize začínal, se mu povedl kousek, jenž ocení možná později. "Vím, dal jsem v jednom zápase tři góly. A bylo to zrovna proti Liberci," vzpomíná.
Ztrapnil klub, který ho za rok zaměstnal. "Jestli jsem si tím hattrickem zařídil angažmá? To nevím, dal jsem i jiné góly." Za podzimu jich měl osm a když v červnu 2000 Opava sestoupila, koupil ho Liberec. "Byl jsem šťastný, nepřišel o ligu jako spoluhráči a navíc mohl hrát Pohár UEFA."
V novém týmu se o základní sestavu bil se střídavými úspěchy. I poslední podzim, pro Liberec tak úspěšný, byl většinou náhradníkem. "Byl jsem naštvaný, ale ne zatrpklý," přiznává. "Ono by taky bylo špatné, kdyby si fotbalista spokojil s lavičkou."
V Liberci však s ním spokojení byli. Výjimečně odehrál celý zápas a trenér Škorpil si ho schovával jako žolíka na závěrečné chvíle. V té roli se Nezmar osvědčil. Postupový gól dal proti Slovanu Bratislava a dvěma zásahy odstřelil Vigo. Na hřiště se přitom pokaždé dostal až v závěrech zápasů.
"Jenže hrálo to proti mně. Přišili nálepku ideálního náhradníka a když je něco ideální, přece to nebudete měnit."
Do základní sestavy mu pomohlo, že jeho konkurent Ghaňan Baffour odjel přes zimu na mistrovství Afriky. "Celou přípravu jsem tak mohl hrát se Štajnerem a využil šance, že tady Baffour nebyl."
S Jiřím Štajnerem jsou teď sehraná dvojka, někdy na sebe hrají skoro poslepu. "Ale dřív jsem nevěděl, co od Jirky můžu čekat, protože vždycky vymyslel nějakou kulišárnu. Teď už vím, kam mi si mám naběhnout, odhadnu, kam půjde centr." Na podzim takhle ti dva vymysleli dva góly v zápase proti Starému Městu.
Už i za hranicemi je Nezmar slavný, jezdí se na něj dívat zástupci Hannoveru. "Ale já o tom nic nevím," dušuje se útočník. "Žádné nabídky nemám a docela jsem rád. Ještě bych si s tím dělal těžkou hlavu a to zrovna teď nepotřebuju. V lize hrajeme o titul a v poháru nás čeká Dortmund," připomíná.
Slávu mu prší v Liberci, ale Nezmar nikdy nezapomene, že pochází ze slezské vesničky Hlavnice. "Strávil jsem tam dvaadvacet let a to nejde zbourat. Ale v Liberci se cítím moc dobře," podotýká.
V Hlavnici s fotbalem začínal, hrál v obraně se svým otcem. On stopera, Nezmar mladší předstopera. Až v sedmnácti z něj byl útočník. "Dostal jsem se do výběru kraje a když mě tam nikdo neznal, nahlásil jsem, že hraju v útoku. Vyžíval jsem se v pocitu, když jsem dal gól."
