Co vás napadlo ve chvíli, když v minulém ligovém zápase se Sevillou ukazoval rozhodčí vašemu brankáři červenou kartu?
Že jdu na to. Ale vzápětí jsem si uvědomil, že už máme třikrát vystřídáno a že si do branky stoupnu až proti Atlétiku.
Byl jste před zápasem po tak dlouhé době nervózní?
Spíš jsem si říkal, abych při té mé smůle něco nepokazil.
A jak to dopadlo?
Neměl jsem šanci nic pokazit, ale ani vyniknout. Měli jsme celý zápas hru pod kontrolou. V prvním poločase na mě šly dvě lehké střely, ve druhém jen jedna.
Jenže právě ten třetí soupeřův pokus skončil gólem.
V tom jsem byl nevinně. Střelu, po níž jsem šel, jeden z našich obránců tečoval, a míč skončil v opačném rohu.
Nemrzí vás, že jste se po tak dlouhé odmlce nemohl jaksepatří vytáhnout?
To zas ne. Odjakživa dávám přednost tomu, mít míň práce a vyhrát než se předvádět a třeba prohrát.
Jenže kdybyste zápas vychytal, byla by šance nastoupit příště znovu.
Možná jinde. Ale náš trenér je takový podivín. Někdo zahraje jak z partesu a příště je stejně na lavičce. Navíc Songo´o stojí jen jeden zápas, takže je to jasné.
Jste přesvědčen, že příště bude chytat zase on?
Jistě. Jinak by to pro mě bylo obrovské překvapení. Jsem prostě smířený s tím, že si zase sednu na lavičku. Navíc už teď nemohl nastoupit jeden Marokánec, protože by byl v sestavě pátým cizincem ze zemí mimo Evropskou unii. A já jsem stejný případ.
Porazili jste tým Radka Bejbla. Co jste mu řekl po zápase?
Poděkoval jsem mu za to, že hráli tak špatně. Ale přímo na něj to neplatilo. Dělal, co mohl, ale byl jediným záložníkem, který opravdu poctivě bránil. Víc jsem si ho nedobíral, protože na to není klima. On teď sice hraje, ale s Atlétikem to jde od desíti k pěti.
Myslíte, že na příští ligový start budete čekat zase téměř dva a půl roku?
Myslím, nemyslím. Vždyť víte, že ve fotbale nikdo nikdy neví, co bude třeba už zítra.
