Proč s takovým předstihem? Připadalo vám to vhodná chvíle?
Že jsem to oznámil teď, s ničím nesouvisí. Řada lidí se mě ptala: zkusíte kandidovat? Připadá mi nedůstojné, abych tvrdil ne a uvnitř si myslel ano. Mně se líbí přímé jednání.
Jednat přímo, ale přináší kolikrát problémy.
To je klasický hlas z fotbalového prostředí. Přemýšlet, že tohle nemůžu říct, aby mi to neublížilo, že to nemůžu říct před určitým člověkem, tak brzo... Hrůza. Fotbal je prorostlý podobným jednáním. Lidé nerozhodují vlastní hlavou, ale řídí se vazbami. Kdo s kým a proč. Pryč s tím.
Vy nepřemýšlíte, že klíčové pro vaši volbu bude získat hlasy z Moravy? Tam sparťany nemají v lásce.
Zase klubismus... Pokud se nám nepodaří přesvědčit, že nevolíme Čechy, Moraváky, sparťany nebo slávisty, ale volíme schopné lidi, tak se český fotbal může posunout. Jinak zůstaneme v patové situaci (při dvoukomorovém systému bývá zvolen ten, kdo dostane nadpoloviční většinu v české i moravské sekci - pozn. red.). Já jsem životní optimista, nesmí zvítězit lokální intrikaření.
Pokud se stanete předsedou, skončíte v čele Sparty?
Předpokládám, že fotbalové hnutí takový požadavek vznese. A já vyhovím.
Za Chvalovského byla funkce předsedy nehonorovaná, Obst i jeho místopředsedové si ji nechávají platit. Co vy?
Na to mám jasný názor: neplatit předsedu ani jeho zástupce. Přeci bych nemohl čekat, až mi dvacátý den každého měsíce naskočí gáže. Předseda nesmí být placený úředník, ale nezávislý reprezentant svazu.
Jaké bude vaše volební motto?
Jedinou větou? (Dlouho mlčí). Tak tedy: Udělejme z fotbalu zábavu číslo jedna pro lidi.
Můžete to rozvést?
Fotbal je sportem číslo jedna z hlediska zájmu médií i členské základny (v Česku přes půl milionu registrovaných hráčů - pozn. red.). Jenže vůbec to není vidět na návštěvnosti. Fotbal musíme posunout na jinou společenskou úroveň, víc zprofesionalizovat ligu, najít pochopení mezi vedením a základnou. Ve světě volí lidé mezi tím, jestli zůstanou doma, nebo půjdou na fotbal. U nás vítězí chataření a my musíme dostat fotbal na takovou úroveň, aby chataře porazil.
Moc vám v tom ale nepomáhají televize, že ano?
Podle toho, jakou má fotbal bonitu, dostane vysílací čas a celkový prostor. Pokud na fotbal u nás začne chodit 15 000 lidí, zaplní přední stránky novin a dostane se do televizního programu třeba v neděli ve 20 hodin. Já televizím nenadávám, nejdříve musíme něco nabídnout my a ony pak zareagují.
Jenže český fotbal už nemůže být lepší...
To absolutně nesouhlasím. Vždyť máme lepší fotbalisty než Maďaři, Rakušané, Poláci i jiní kolem nás, nemyslíte?
To ano. Jenže měřítkem musí být velký mezinárodní úspěch. Poslední mistrovství Evropy se nám nepovedlo a na mistrovství světa jsme se třikrát za sebou nedostali.
Věřím, že mužstvo pod vedením Karla Brücknera a kolem kapitána Pavla Nedvěda to zlomí. I proto chci být předsedou svazu, mám dobré kontakty v Německu a tam se právě hraje mistrovství světa 2006. Můžu pomoct.
Vést český fotbal ovšem neznamená mít pod kontrolou jen ligu a národní týmy. Nikdy jste nepracoval „dole“, neznáte problémy na vesnicích. Není to slabina?
Moc jsem o tom zatím nemluvil, ale já po republice jezdím. Není to můj volební guláš, chci poznat problémy, bavit se o nich. Sám se hlásím na okresních svazech, jsou tam srdeční lidé. A víte, co my říkají? Že jsem první, kdo za nimi zhora přijel.
Myslíte si, že český fotbal potřebuje právě vás?
Myslím, že potřebuje někoho nového, kdo by na něj nahlížel nezatíženýma očima. Potřebuje manažerský pohled, odkrýt jiné možnosti. A to říkám přesto, že s Honzou Obstem (současný předseda pozn. red.) mám přátelské vztahy, vždyť jsem ho při minulých volbách prosazoval na Moravě.
Říkáte nové možnosti. Fotbal vstupuje do éry úspor. Víte třeba o nevyčerpaných zdrojích peněz?
Pořád se dají nacházet. Když jsem přišel do Sparty a chtěl jsem podepsat se sponzorem smlouvu na milion korun, klepal si na čelo.
Proč?
Jste v bankrotu, říkal mi. Dnes máme 130 milioonů ročně od partnerů a začínali jsme s nulou. Je potřeba na všech úrovních rozpohybovat města, přitáhnou je k fotbalu.
K tomu je potřeba být i v politice. Nechcete do ní jít?
Tohle je opravdu cesta, ale já na to nejsem vhodný člověk. Dlouho se pohybuji na pragmatické půdě a fotbal je za její hranou.
Jsme-li u politiky, co říkáte o názvu Českomoravský fotbalový svaz, přežitku doby?
směje se). Nejsme českomoravská republika, takže jmenovat bychom se měli Český fotbalový svaz. Chtěl bych to prasadit. Jsou ale zásadnější věci, o které mi jde, tohle by byla jen třešnička navíc.
Diplomat nejste, víc než rok před volbami tímto názorem dráždíte Moravu!
Nechci být populista. Řeknu, co si myslím. Když mě nezvolí, moje ego neutrpí.
Na druhou stranu nemáte rád kritiku, že?
To jsem vám jednou řekl, ale trochu jsem názor opravil. I neoprávněná kritika je přínosná. Život je běh v plném tempu, a když přijde kritika, musíte zastavit, ohlédnout se zpátky, udělat revizi rozhodnutí a pak znovu běžet.
A vás fotbal pořád baví, neunavuje?
Moc baví! Třeba tlak v těle, jaký jsem zažil hodinu po zápase se Skopje, kdy jsme se za napínavých okolností dostali se Spartou do Ligy mistrů, u jiné profese nepoznáte.
Jak po takových chvilkách relaxujete?
Mám dvě skrýše. Domek v severní Itálii, kde se povozím na motorové jachtě. Nebo moje oblíbené Jizerské hory. Tam jezdím na stoletou roubenku, u ní jsem si postavil vlek. Lyžujeme a popíjíme s kamarády. Nebo jsem tam sám. Když mám patnáct schůzek denně od rána do večera, hledáte pak v soukromí opak.
Takže jste „vlk samotář“?
Pokud se ptáte, jestli znám své sousedy u vlastního domu kousek za Prahou, tak neznám. A to tam bydlíme osm let.
