"Hodně dlouho už jsme čekali na pořádný výsledek, po psychické stránce to nebylo moc dobré. Ale konečně je tady," řekl po zápase třicetiletý útočník.
Žižkovští hráči v lize zvítězili po pěti kolech, naposledy v půlce března porazili doma České Budějovice, od té doby nevyhráli. Navíc po dvou remízách s druholigovými Bohemians Praha vypadli z domácího poháru. Sečteno: v sedmi zápasech dali pouhé dva góly. Teď skórovali proti Slavii hned třikrát.
"Když se vyhraje na Slavii nebo na Spartě, tak se všechno odpouští a zapomíná. Na Spartě jsme sice dostali šest gólů, ale tady jsme to zvládli a je to moc hezký. Máme jedenatřicet bodů, to by mělo stačit na záchranu," chrlil ze sebe Švancara.
Stejně jako v minulém kole v základní sestavě chyběl. Na hřišti se objevil až deset minut před koncem. I tak měl ale šance. Slávisté, navíc hrající v deseti, hodně riskovali.
Švancara sice nejdřív dostal žlutou kartu za simulování, když po souboji v pokutovém území skončil na trávníku. Potom se mu při protiútoku zamotal míč pod nohama. Ale potřetí už vystřelil pohotově z hranice šestnáctky.
"Když jsem šel na hřiště, věřil jsem, že to po brejku může vyjít a že ještě pojistíme výsledek," pokračoval Švancara. "Ale hlavně klobouk dolů před klukama, co předvedli v prvním poločase. Kompaktní defenzíva, výborný brankář, v útoku ze dvou střel dva góly. Ten třetí, svůj, bych chtěl věnovat paní Zikové."
Připomněl tak své dvouleté angažmá ve Slavii, při němž se však pořádně neprosadil.
"Paní Ziková je jediná slávistka, která mi pořád fandí, moc jí za to děkuju," dodal s úsměvem na rozloučenou a pádil za spoluhráči do kabiny.
