Jenže kuloárové spekulace říkají, že třetí skončí Žižkov...
Co bych na to asi tak měl říct? Že je Viktorka dobrá, to ukázala už v minulém ročníku. Myslím si ale, že o tom, kdo bude třetí, rozhodne náš vzájemný zápas. V sedmadvacátém kole hraje Žižkov v Liberci. A hodně by mohlo napovědět už tohle kolo, ve kterém jedeme do Blšan a Žižkov má doma Spartu. Ale nechci to zakřiknout.
Čím to, že letos na titul neútočíte?
Neděláme výsledky venku. Loni jsme po pětadvaceti kolech měli čtyřiadvacet bodů z hřišť soupeřů, teď jsme jich venku ve stejné fázi soutěže udělali jen dvanáct. Ale jak už jsem říkal, loňský ročník byl mimořádný, navíc slabší chvíle přijdou na každého. Podívejte se třeba, kde jsou dnes v domácích ligách Leverkusen a Barcelona.
Vraťme se ještě k těm zápasům venku. Jak si tu letošní menší bodovou žeň vysvětlujete?
V minulé lize jsme venku skoro vždycky dali první gól my, potom jsme ze zabezpečené obrany spoléhali na brejky a ono to většinou vycházelo. Jenže teď jako první často inkasujeme my, musíme pak hru otevřít a spíš ještě nějaké branky dostaneme.
Ale to nebyl případ vašeho zápasu na Spartě, která vás ponížila debaklem 5:0.
Tam s námi pořádně zamávaly dvě rychlé branky, které zároveň byly hodně nešťastné, protože padly po tečích. Ještě před přestávkou mi pak vymetl pavučinku Poborský a bylo rozhodnuto. Od Sparty to prostě byla óda na fotbal a já to prožíval jako zápas, ve které se člověk modlí, aby už byl proboha konec.
Potom jste si mohl dva zápasy odpočinout.
V sobotu jsme rupli na Spartě a za pět dní ve čtvrtek se nám narodil malý Toníček. Další pondělí jsme měli hrát doma s Bohemkou a trenéři mi den před zápasem řekli, abych si dal pohov. Jednak že jsem dostal těch pět gólů na Spartě, a pak taky abych se mohl víc soustředit na první starosti s miminem.
Jak jste to přijal?
Na jednu stranu jsem byl rád, že si odfrknu. Ale než jsem se do branky vrátil, byl jsem na lavičce ještě v Teplicích. Musím říct, že ta dvouzápasová pauza byla tak akorát, pak už jsem se na ligu jen třásl.
Do jaké míry vám chybí útočník Štajner, který loni v létě odešel do Hannoveru?
Těžko posoudit do jaké míry, ale chybí stoprocentně. On totiž góly nejen dával, ale taky je uměl připravit. Dokázal obránce obejít a naservírovat přesnou finální přihrávku.
Změnily se v ligovém ročníku, ve kterém neatakujete první místo, vztahy hráčů s trenéry.
Tohle je v pohodě. Mají k nám úplně stejný přístup jako předtím, my jim zase věříme stejně, jako když jsme vyhráli ten titul. Pravda je, že po některých nepovedených zápasech dokážou pořádně zvýšit hlas. Takové jsme je vlastně moc neznali.
Použil jste diplomaticky termínu zvýšit hlas. Ale který z nich vás dovede seřvat hlasitěji?
Samozřejmě mladší Csaplár. Musím ale říct, že i když v kabině burácí, nikdy nás neuráží. U Škorpila, který se dívá s nadhledem i na mnohem větší maléry, než je prohraný zápas, jde opravdu spíš jen o zvýšený hlas.
Zmínili jsme legionáře a reprezentanta Štajnera. Co vy a národní mužstvo?
Myslím, že do jeho širšího kádru se pořád počítat můžu. Ale Petr Čech je jasnou jedničkou a Jarda Blažek má jaro opravdu výborné. Tak se prostě musím snažit hlavně za Liberec.
A co vy a zahraniční angažmá?
Mám dost lukrativní nabídku od špičkového polského klubu. Kdybych šel jen po penězích, určitě bych kývnul. Ale táhne mě to spíš na západ, do nějaké typické fotbalové země. Nejen zachytat si v dobrém klubu, ale i poznat odlišný životní styl a naučit se nějaký světový jazyk. Ale z téhle strany ke mně zatím nic nedolétlo...
