"Je dobře, že jsme složité zápasy doma s Duklou, s Českými Budějovicemi a na Baníku vyhráli a přidali k tomu další dvě venkovní remízy. Ale uhráli jsme tím jen body, které jsme po špatném úvodu sezony potřebovali," zdůrazňuje Soukup, jehož tým je v tabulce s jedenácti body na desáté příčce. "Nechci se bavit o tom, že bychom byli mužstvem, které má nějakou mimořádnou formu."
Fandíte Slovácku?Podpořte svůj tým ve velkém sčítání fotbalových fanoušků |
O formě nemluvíte i proto, aby se vaši hráči neuspokojili?
To ne. Hráči mají motivaci a vůli, aby dál pracovali. Ale kvalitou hry pro mě byly daleko hezčí úvodní zápasy s Příbramí nebo se Spartou, byť jsme v nich prohráli.
Pak jste začali sbírat i úspěchy. I když vám k jedenácti bodům stačilo vstřelit šest branek.
No právě. Šance si vytváříme, ale góly podle představ ještě nepřicházejí. A celková kvalita naší hry nás úplně neuspokojuje. Na druhou stranu se nám už loni častokrát stalo, že s pohledným fotbalem jsme prohráli. Musíme se naučit zápasy zvládat a ještě k tomu hrát hezký fotbal. To je složité, dokážou to jen nejsilnější ligová mužstva, mezi která nepatříme. Jestli naše forma roste, nebo budeme jen sbírat bod po bodu, to by měla ukázat následující etapa s atraktivními soupeři v čele s pondělním Jabloncem.
Formu má vaše obrana, což dokládá nízký počet obdržených gólů. Souhlasíte?
Domnívám se, že nám výrazně pomohl příchod stopera Honzy Trousila. To je dominantní prvek, který cítí osobní zodpovědnost za dění v obraně, za řešení situací. Jeho výkon pomáhá i ostatním obráncům. Spokojenost s ním je obrovská. S Honzou jsme mnohem silnější ve hře i v řešení standardních situací. V určité etapě jsme samozřejmě v obraně měli i štěstí.
Pro útok má stejný význam dvoumetrový Libor Došek, že?
Někdy si říkám, jak jednoduchý někdy ten fotbal vlastně je. Mám na mysli třeba středeční pohárový gól proti Baníku. Stačilo, aby Venca Ondřejka z trestného kopu přesně našel Libora, který ani nemusel vyskočit a dal hlavou gól.
Trenéři soupeře ale vaši hru zjednodušují, že spoléháte jen na nákopy na Doška. Nevadí vám to?
To je jejich hodnocení, které se nabízí tím, že je Libor vysoký. Na druhou stranu dát si padesát přihrávek v záloze a nemít z toho žádný přínos... Základem je být efektivní. Amy jsme si loni v domácích zápasech proti relativně slabším soupeřům vytvořili tlak, drželi jsme míč, byli jsme aktivní, ale když pak míč přilétl do šestnáctky, nikdo z toho nebyl schopný dát branku. V tom se nyní zlepšujeme.
Ligový podzim je přesně v polovině. Co očekáváte od zbylých osmi zápasů?
Je nutné být dál pokorný. Zatím jsme nepředvedli nic převratného, jen jsme uhráli body, které se od nás očekávaly. Jedenáct bodů, to jsou jakoby tři domácí vítězství a dvě remízy zvenku. A zhruba takovou představu jsme o prvních osmi kolech vlastně měli.
Pro klub je chloubou, že letos polovinu ligové sestavy pravidelně tvoří odchovanci. Je to vaším záměrem?
Na post sportovního ředitele ve Slovácku jsem nastoupil s cílem nastavit jasnou filosofii klubu. Jedním z pilířů je, aby výsledkem práce akademie byla první liga. Hráči se nesmějí po konci dorostenecké kategorie rozprchnout, ale musejí se prosadit u nás. Jsem rád, že v tomto trendu pokračujeme a daří se nám hráče vychovat.
Kdy se vám podaří některého z těchto hráčů zajímavě zobchodovat, jako se to Slovácku zatím povedlo pouze před sedmi lety s Michalem Kadlecem?
Mladým hráčům šanci dáváme, daří se nám s nimi dosahovat určitých výsledků, ale pořád to stačí jen na polovinu tabulky. Hrají velmi slušně, ale holt zatím úplně nesplňují ta nejpřísnější kritéria, nejsou to v uvozovkách hvězdy, které rozhodují zápasy. Někomu vývoj trvá kratší dobu, jinému delší. Musíme být trpěliví.
Na marodce máte už dlouho téměř celou střední generaci. Překvapuje vás, jak poslední zápasy zvládli mladí hráči doplnění o "staříky" Filipka, Trousila, Kordulu a Doška?
Musím přiznat, že určité obavy jsem měl. Především proto, že jsme mladé hráče museli nasadit ve chvíli, kdy jsme byli bez bodu a už jsme potřebovali zápasy zvládnout. Ale snažím se hráčům říkat, že neštěstí pro jednoho je štěstím pro druhého. Pokud chtějí mladí kluci v lize něco dokázat, musejí předvést, že na to mají. Věk je nemůže omlouvat. A tyto nečekané situace jsou někdy lepší než pomalá nasazování po pěti minutách.
Pohádkový příběh v těchto týdnech píše útočník Jan Lukáš, který hrál ještě na jaře krajský přebor za Luhačovice a nyní patří do vaší ligové sestavy.
My už druhým rokem z regionálních soutěží vybíráme nejlepší hráče, nejlepší střelce a ty sem zveme na herní kemp, abychom je viděli v konfrontaci s našimi hráči. Zopakujeme to zase v listopadu. Je to velká zásluha mého asistenta Jirky Dekaře, který čte různé zprávy v novinách. Do toho posloucháme poznatky od dalších lidí ze slováckého regionu. Konkrétně u útočníka je základ, že umí střílet góly. S tím, co s obrovským skokem z krajského přeboru do ligy souvisí, si pak už můžeme poradit.
Měly by amatérským hráčům dávat šanci i ostatní ligové týmy?
Domnívám se, že není nic podřadného, aby se ligový kouč podíval do krajského přeboru, divize. A dělá obrovskou chybu, kdo se tomu vyhýbá. V týmech z přeboru trenér nevymýšlí nějaké složité strategie, posuny, zdvojování. Hráčům řekne, že jestli chtějí vyhrát,musejí to kopat na toho Frantu, protože ví, že nikdo jiný gól nedá. Ten Franta má padesát balonů za zápas, nikdo mu nevynadá, že mu třikrát v řadě nevyjde klička, protože pak z pěti šancí dá dva góly a udělá tím výsledek. V přeboru možná někdy rostou větší individuality než u nás v juniorských družstvech, kde se snažíme budovat týmovou spolupráci. Osudy kluků v osmnácti devatenácti letech jsou navíc různé, někomu pomůže ligový dorost, jiný se prokouše obdobím, kdy chodí do práce, ale o to víc si pak šance váží.
