Na tváři pořád nesmělý úsměv, ale s míčem u nohy velké sebevědomí. Že ještě na jaře hrával proti Varnsdorfu nebo Frýdku-Místku? No a? Ve čtyřicetitisícové kodaňské aréně si počínal stejně odvážně jako na druholigových stadionech, kde kopal před pár stovkami lidí.
„Nedá se říct, že by to se mnou nic nedělalo. Spíš to nedávám znát,“ prohodí v letištní hale na Ruzyni, kam se v pátek po obědě vracel jako slávistický hrdina dne.
Jeho kodaňský příběh připomínal filmový slaďák: ve středu v hustém pražském provozu naboural auto, málem nestihl odlet. Nakonec dorazil na poslední chvíli, sedl do letadla a druhý den gólem minutu po poločase rozhodl vyrovnaný boj.
Ze slávistů byl na hřišti nejmladší, nejméně zkušený, neobouchaný těžkými zápasy. Někdy to bylo v měření sil s kodaňskými habány znát – v tvrdých osobních soubojích neměl navrch. Ale stačilo, aby rozkmital nohy, a soupeř nestíhal.
V tom je Matouškova největší síla. Proto v něm nejen Slavia, ale celý český fotbal vidí zlatého chlapce. Rychlost je dar, který z něj dělá extrémně žádané zboží. Zvlášť v Česku, kterému dlouhodobě dravé moderní typy hráčů chybějí.
Teď už se málokdo diví, že za něj Slavia po pouhých třech ligových startech poslala do Příbrami čtyřicet milionů. A že si ho následně stáhla z hostování, aby pomohl v Evropské lize. Tam teď klidně může jeho hodnota ještě výrazně stoupat.
„Nad tím, kolik jsem stál, vůbec nepřemýšlím. Nijak mě to nesvazuje. Sám přece nemůžu určit, jestli je ta cena oprávněná, nebo ne,“ přemítá Matoušek.
„Honza ukázal, že i na evropské scéně se umí prosadit. Jsem rád, že mu to vyšlo. Gólem část přestupové částky smazal,“ usmál se trenér Jindřich Trpišovský.
Na něm teď je, aby s Matouškem pracoval natolik citlivě, že z nadějného rychlíka vytěží nejen Slavia, ale už brzy třeba i národní tým. Nebude to snadná práce, protože přes všechny kvality je kolem blonďatého talentu pár otazníků.
Kodaň - Slavia 0:1Servis iDNES.cz |
Ten nejzásadnější: na které pozici je vlastně jeho budoucnost? V Příbrami hrával pod hrotem nebo na křídle, čekalo se, že tamtéž ho bude chtít využít i Slavia. Jenže zatím mu Trpišovský našel místo v útoku – a nejen proto, že právě tam tým trápila početná marodka.
„Využíváme jeho rychlost, kterou převyšuje i některé hráče na evropské scéně,“ vysvětluje slávistický kouč. „Maty je dobře vychovaný, má správný charakter i přístup, je pokorný a učenlivý. Musí jen postupně odstraňovat negativa, kterých je dost.“
Ano, Matouška je potřeba ještě vybrousit. Díky rychlosti a mazáckému výběru místa ve vápně zaujme na první pohled, na druhý už odhalíte i nedostatky. Ve dvaceti udělal veleskok, o to víc někdy vyniknou.
„Potřebuje zapracovat na hře zády k bráně, na kondiční složce. Hrát ve větším tempu, neodpočívat, protože to se na téhle úrovni nedá,“ vyjmenovává Trpišovský.
Možná i proto ho v Petrohradě stáhl chvilku po pauze a jen pár vteřin poté, co předvedl ve vápně parádní akci: zmátl pohybem jednoho obránce, posadil na zadek druhého a ještě mu zbylo dost sil na nebezpečné zakončení.
V tu chvíli ukázal, jak rychle umí přepnout na vyšší level. A jak si posun o několik schodů výš užívá. „Ještě abych si to neužíval,“ usmívá se. „Doufal jsem, že občas naskočím, ale že budu hrát dvakrát po sobě Evropskou ligu v základní sestavě, s tím jsem vůbec nepočítal. Každý takový zápas mě posouvá a ten proti Kodani byl zatím nejtěžší v životě.“
V euforii by leckdo dodal: takových ještě bude! Ale pozor, neuspěchat. I s největší nadějí českého fotbalu se musí zacházet opatrně.
