„Ta finálová porážka mě pořád hodně mrzí, protože jsme byli opravdu jen krůček od splnění cíle, tedy probojovat se do kvalifikace Evropské ligy,“ konstatoval 45letý Zdenko Frťala, jenž zahájí s jabloneckým mužstvem letní přípravu 13. června a chystá změny v kádru.
Jak hodnotíte jarní část?
Při vstupu do Jablonce jsme si s vedením nastavili určité cíle a samozřejmě jsme chtěli navázat na úspěšný minulý ročník, ale to se nám nepovedlo. Rozhodli jsme se v jarní části dát znovu šanci fotbalistům, kteří tady byli na podzim, do kádru jsme vlastně nezasahovali. Hráči tak dostali prostor, aby dokázali svoje kvality, ale to se určitě všem nepovedlo. Z mé strany nebyla také spokojenost s výsledky v zápasech venku. Z celkového pohledu si myslím, že to naše sedmé místo v lize odpovídá předváděným výkonům.
Co vám naopak udělalo radost?
Za největší pozitiva považuju to, že jsme na jaře udrželi domácí neporazitelnost, že jsme postoupili do finále poháru, i když jsme v něm nakonec prohráli, a že jsme některé hráče oživili. Myslím, že Tecl, Kysela nebo Pernica předváděli až nadstandardní výkony.
Jak se podepsala na týmu v závěru jara velká marodka? Kvůli zranění dlouhodobě vypadli vedle zmiňovaných opor Tecla s Kyselou i mnozí další hráči základní sestavy a třeba Mingazov chyběl prakticky celé jaro.
Vážná zranění nás pronásledovala až v nezvykle velkém počtu, nebyli jsme schopni nastupovat v konsolidované sestavě, a to mělo i dopad na celkovou výkonnost týmu. Na druhou stranu jsme ale měli hráčů v kádru tolik, že jsme si v průběhu sezony nestěžovali na to, že nehraje ten nebo ten. Příležitost dostávali další a bylo jen na nich, jak ji využijí. Bohužel ne všichni splňovali představy, které jsme o nich měli.
Která absence byla nejcitelnější?
Útočníka Standy Tecla, to byl pro nás na jaře hodně důležitý hráč. V jednu dobu už se stával tím správným lídrem týmu, ale v pohárové odvetě na Spartě ho, bohužel, potkalo těžké zranění. A třeba v důležitém finále poháru nám hodně chyběl, bez něho jsme nebyli až tak nebezpeční v útočné fázi.
Jak se naplnily nebo nenaplnily vaše plány ohledně herního stylu a projevu mužstva?
Zimní příprava naznačovala, že výkonnost týmu jde nahoru a výsledky s těžkými soupeři na herním soustředění byly nadstandardní. Bohužel náš herní obraz nakonec celkově nebyl určitě takový, jaký jsem si představoval.
Čím to podle vás bylo?
Důvodů bylo víc. Vzpomenu třeba ligová utkání v Liberci, na Spartě a v Boleslavi v úvodní půlce jara, ve kterých jsme hráli velmi dobře, ale všechny tři jsme prohráli góly v posledních minutách. Společným jmenovatelem byly naprosto triviální individuální chyby, kvůli kterým jsme nezvládli klíčové momenty. Tyhle body nám pak hodně chyběly a mělo to negativní vliv na sebevědomí hráčů a potažmo i na další výsledky.
Před jarem se v kádru neudály kromě hráčských návratů z hostování a posunů z juniorky žádné změny. Už jste rozebírali s nejvyšším vedením klubu s kolika a kterými hráči se v Jablonci už nepočítá, případně kde by tým potřeboval posílit?
Po sezoně jsme si vyhodnotili individuální výkony hráčů a jsem přesvědčený, že musí nastat určité změny v kádru. Teď na to máme prostor, abychom našli vhodné typy na posty, které nás v jarní části nejvíc trápily.
Můžete být konkrétnější?
Asi nejsme jediní, kteří hledají takového lídra, který bude schopen být vůdcem nejen na hřišti, ale i v kabině. To je asi současný problém hodně týmů v první lize. Hráče typu Pavla Horvátha je hrozně těžké najít. Proto jedním z našich úkolů bude takového hráče přivést nebo si ho eventuálně vychovat. A pokud jde o posílení na další posty, tak budeme hledat od obrany až po útok minimálně po jednom hráči do každé řady.
Jaký má Jablonec potenciál v mládí? Šanci dostali ofenzivní hráči Mihálik a do svého zranění Breda.
V první řadě musí být zdraví. Třeba Breda hlavně v přípravě ukázal nesmírný talent, ale brzy se vážně zranil a nestihne ani letní přípravu. Pokud jde o Mihálika, který se v zimě vrátil do týmu, tak v úvodu jara pomáhal dorostu. který se zachraňuje v nejvyšší soutěži. Když jsme si ale vyhodnotili, že ten kluk pořádně neví, kam patří, tak jsme se rozhodli, že ho zakomponujeme jen do A-týmu. I pro jeho psychiku a ustálení myšlenek. Trénoval s námi, pak šel hrál za dorost, a to není dobře pro jeho vývoj. Do této kategorie patří i Kubista, který rok a půl chodil po hostováních, ale nikde se pořádně neusadil. To je hráč, který je šťastný, že je v Jablonci, což dokazoval na každém tréninku A když tu šanci dostal a chytil ji za pačesy, tak se vzápětí zranil...
Máte za sebou premiéru v roli hlavního trenéra prvoligového týmu, navíc Jablonec je kvůli osobě Miroslava Pelty jedním z nejostřeji sledovaných a nejméně oblíbených klubů v zemi. Byl ten tlak od médií, fanoušků nebo od vedení větší, než jste čekal?
Řekl bych, že se neodehrávalo něco, co bych nečekal. Když jsem do Jablonce přicházel, tak jsem říkal, že mě čeká jiný svět a všechno se splnilo do puntíku. Nám se občas stalo, že na nás pískali i domácí diváci, protože jsme nepředváděli hru, kterou bychom chtěli, ale na to mají naprosté právo. A toho se právě musíme v budoucnu vyvarovat, abychom jim k tomu svými výkony a přístupem nedávali žádný důvod. Naopak musíme je maximálně přesvědčovat o tom, že si zasloužíme, aby byli naším dvanáctým hráčem.
Jak moc vás žerou neúspěchy nebo nepovedené zápasy?
Když se něco nepovede, tak potřebuju být tak dvě tři hodiny sám a probrat si v hlavě, kde jsem udělal chybu nebo co jsme mohli udělat lépe. V těchto momentech pak člověk i zjišťuje, kolik má kamarádů, kdo mu přeje a kdo ne, ale to je úplně normální součást trenérského života.
A jak si naopak užíváte úspěšných momentů a chvil?
Pro mě je úspěch už to, když vidím v kabině dvacet tři hráčů a všichni jsou zdraví a nažhavení se každým tréninkem posunout o krok dál.
