„První impulz přišel od Jablonce, kdy se mi ozval pan Pelta (šéf FAČR, většinový vlastník a člen představenstva FK Jablonec) a vyústilo to v přestup,“ řekl 30letý Jaroslav Diviš, který je odchovancem Slovácka.
Na konci května 2007 si tam připsal premiérový prvoligový start a po angažmá v Liberci a v Senici hrál ve Slovácku stabilně tři roky od začátku jara 2014. Celkem má jablonecká posila Diviš na kontě v české lize 96 zápasů a 18 gólů.
Měl jste i jiné nabídky na odchod ze Slovácka?
Ve hře byly čtyři možnosti. Slovácko mi nabídlo prodloužení smlouvy, kterou jsem tam měl do konce této sezony. Pak se ozvalo Brno s trenérem Habancem, který mě vedl ve Slovácku, a zájem měla také Mladá Boleslav. Trochu jsem nevěděl, co mám dělat, a nakonec z toho vyšel přestup do Jablonce.
Proč jste se tak rozhodl?
Vím, že Jablonec má na víc, než kde je v tabulce teď, protože měl na podzim hodně zraněných. Nakonec jsem dal i na to, že manželka je z Desné nedaleko Jablonce. Seznámili jsme se, když jsem hrál ligu v Liberci, pak se mnou byla na Slovensku v Senici i v Uherském Hradišti a chtěl jsem, aby to měla blíž k ní domů, kam se vlastně vracíme.
Vaše angažmá v Liberci trvalo jen sezonu 2009/10, hodnotíte ho jako nevydařené?
Šel jsem tam jako náhrada za Keriče, jenže on tehdy ještě zůstal, a byl jsem tam až jako čtvrtý útočník za ním, Nezmarem a Blažkem, tak jsem se do hry moc nedostal. Proto jsem se dohodl na hostování v Senici. Když jsem se vrátil zpátky do Slovanu, tak už jsem byl spíš krajní záložník a na tom postu byl jednička Dočkal. Tak jsem se raději vrátil zpátky do Senice, kde se mi dařilo a každou sezonu jsme hráli o nejvyšší příčky a předkola Evropské ligy. Angažmá v Liberci jako nevydařené neberu, spíš jsem tomu fotbalu ještě nedával úplně sto procent, abych na tu základní sestavu měl.
Úvodní přípravné utkání za Jablonec vás čeká v sobotu proti Mšenu, lídrovi krajského přeboru, které vede trenér Vodička. Ten vás koučoval ve vesnickém týmu z Hlavice, jemuž jste výrazně pomohl v sezoně 2007/08 k senzačnímu postupu z divize do ČFL. Jak na toto období vzpomínáte?
Na Hlavici i na trenéra Vodičku jenom dobře. Předtím jsem měl nějaké problémy se životosprávou a myslím, že jsem tehdy dal za Hlavici v divizi asi devatenáct gólů. Postoupili jsme, a to mě vlastně nakoplo zpátky do profesionálního fotbalu, protože z Hlavice jsem odešel do druholigových Vítkovic a pak do Liberce.
První ligový zápas v dresu Jablonce vás čeká paradoxně na hřišti Slovácka, jak se těšíte?
Nějak se mi to míchá dohromady. Svůj první ligový zápas jsem odehrál za Slovácko na hřišti Jablonce a teď bych měl první zápas za Jablonec odehrát zase na Slovácku... Určitě to bude pro mě zvláštní a zajímavé, těším se. Kluci ze Slovácka už mě hecovali, že mě vynesou v zubech na tribunu a sám jsem zvědavý, jak mě tam přijmou fanoušci Slovácka. Snad na mě nebudou kvůli mému odchodu do Jablonce vulgární.
