První děkovačka před deseti lety v Mladé Boleslavi se dostala až k disciplinární komisi, takže se musela změnit slova do dnešní podoby.
Většinou však jde o pozoruhodnou podívanou. Památné zůstávají děkovačky po postupu do Ligy mistrů v roce 2007 ještě na Strahově, při oslavě titulu v roce 2008 už v Edenu nebo (paradoxně) po porážce 0:7 na hřišti Arsenalu.
Děkovačka může být i trochu bizarní, jako na podzim 2011 po nezvládnutém zápase na Žižkově, kdy se jí zúčastnil hráč soupeře. A výjimečně může být nepovedená, to když jsou fanoušci frustrovaní z porážky jako například letos Tallinnu.
„Třeba po vyhraném derby je to hodně příjemné, taková třešnička na dortu. Děkovačka je vyvrcholení zápasu, který si pak i díky tomu užijete až do konce. Naši fanoušci jsou v tomhle skvělí,“ řekl bývalý útočník a současný vedoucí mužstva Stanislav Vlček.
Ten pamatuje první děkovačku na podzim 2006. Se spoluhráči přišel po výhře 3:1 v Mladé Boleslavi ke kotli fanoušků - do té doby fotbalisté divákům jen zatleskali a odešli, ale tentokrát si sedli na trávník a zpívali s fanoušky.
„Červenobílá! Bojová síla!“
Děkovačka začínala stejnými slovy jako dnes. Ale obsahovala i spojení „smrt Spartě“. Disciplinární komise následně nařídila Stanislavu Vlčkovi, Pavlu Fořtovi a Radku Dosoudilovi, které usvědčil videozáznam, aby se rivalovi z Letné omluvili.
DěkovačkaVždycky jsme s váma! Červenobílá Slova předříkává buď jeden z fanoušků, nebo některý z hráčů. Ostatní po něm sborově opakují, a to vsedě. Až při posledních slovech se všichni postaví a tleskají. |
„Teď už na to vzpomínám s humorem, ale tehdy se o tom mluvilo hodně a bylo to nepříjemné. Bohužel, stalo se... Už je to dlouhá doba a teď můžu říkat, že jsem byl u první děkovačky,“ vzpomínal Vlček.
Fanoušci zareagovali změnou slov do dnešní podoby. Tím odstartovali tradici, která trvá už deset let a Slavia si ji připomíná před sobotním odpoledním zápasem právě proti Mladé Boleslavi.
„Šli jsme tehdy do kabiny a řekli jsme hráčům, že jsme si to neuvědomili a rozhodně to nebylo nic cíleného. Ale celá ta myšlenka, že hráči po zápase přijdou a zazpívají si s fanoušky, se nám zalíbila, takže jsme děkovačku upravili do stávající podoby,“ popisoval fanoušek Lukáš Vala, který slávistický kotel dlouho vedl.
Děkovačka probíhá po výhrách i porážkách. Někdy i po poměrně drsných prohrách. Jako na podzim 2007, kdy Slavii v Lize mistrů deklasoval 7:0 Arsenal. Toho si tehdy všimla i zahraniční média.
V tom je slávistický rituál unikátní. Jinde probíhají děkovačky jen po výhrách. Namátkou - plzeňští fotbalisté napodobují kankán, sparťany před fandy řídí masér Tomáš Stránský.
„Tenkrát na Arsenalu mě to překvapilo. Ale nejenom mě, vlastně půlku Evropy, protože odezva byla obrovská. Prohráli jsme sedm nula, ale i po takovém výprasku děkovačka proběhla. To jsou ti naši fanoušci,“ poznamenal Vlček.
Fanoušek Vala se při vzpomínce na Arsenal usmál: „Po takové porážce to sice nebylo úplně příjemné, ale stejně jsem byl hrdý. Nejradši ovšem vzpomínám na děkovačky po výhrách. Nejvíc asi na tu po zápase s Jabloncem v roce 2008, kdy jsme slavili titul. Tehdejší tiskový mluvčí Ondřej Zlámal mi přinesl mikrofon a předříkával jsem to před celým stadionem. Bylo plno, nikdo neodešel, dvacet tisíc lidí řvalo. To byl největší mazec.“
V posledních letech občas dirigují děkovačku i samotní hráči. Fanoušci jim předávají mikrofon za důležité góly, po velkých výhrách anebo třeba při rozlučkách.
„Překvapil mě Muris Mešanovič, který zvládl děkovačku úplně perfektně, i když není rodilý Čech. A takový Martin Latka fanoušky ještě hecoval. Stejně jako Jarda Zmrhal, který byl výborný. Hecoval fanoušky, že neslyší a ať křičí pořádně,“ uvedl Vala.
NOVÝ ŠÉF KOTLE? Martin Latka si coby hrdina derby se Spartou po zápase mohl vyzkoušet roli vůdce slávistického kotle.
A pokračoval: „Hráči slova většinou znají, ale někteří bývají nervózní. Sice jsou zvyklí hrát před plným stadionem, ale mluvit před tolika lidmi je pro leckoho stresovější. Proto si někteří rovnou řeknou, že potřebují radit.“
Asi nejzvláštnější děkovačka proběhla na podzim 2011 po porážce 0:1 na Žižkově. Hráči odmítli v rozjitřené atmosféře kvůli trenérovi Františku Strakovi k fanouškům přijít. Kotel se s tím vypořádal po svém - absolvoval děkovačku pouze s Davidem Kalivodou, hráčem soupeře a navíc autorem jediného gólu, který předtím ve Slavii strávil třináct let.
Provizorní stav bez děkovačky trval do konce angažmá trenéra Straky, kterého ultras jako bývalého sparťana nikdy nepřijali.
Tradiční rituál pak neproběhl ještě několikrát. V uplynulých letech, kdy se Slavia pohybovala na hranici bankrotu v podprůměru, byla situace občas napjatá.
Když slávisté v květnu 2014 prohráli v posledním kole v Ostravě, v první lize je zachránily jen výsledky souběžně hraných zápasů. Fanoušci pak na hráče házeli kelímky s pivem. Letos v létě po porážce s Levadií Tallinn zase naštvaně tahali některé hráče z dresů.
To jsou však výjimky, obvykle probíhá děkovačka po jakémkoliv výsledku. Uskutečnila se už více než 550krát, spočítal Vala.
„Ale nejlepší děkovačky jsou samozřejmě po výhrách. To si pak užívají úplně všichni,“ dodal Vlček.
