Žádná aféra český ani nečeský fotbal neočistila a nikdy neočistí. Čekat katarzi je pitomost; osm let po "Ivánkovi, kamarádovi" stojí fotbal, cink, před dalším skandálem, za nějaký čas bude stát, cink, zase před jiným.
Koloběh fotbalového života v kostce: aféra, po ní – svatá prostoto! – iluze, že bude líp, pak tiché trdliště pro líhnutí nových svinstev a logicky další aféra.
Není to nihilismus, jen popis reality. Fotbal je pro mnohé právem nejkrásnější hrou na světě, ale to je zároveň jeho slabina: kvůli jeho atraktivitě se na něj lepí spousta lumpů pro snadný zisk. I proto by se ti, které aktuální aféra mine, neměli dívat na postižené s pohrdáním, nýbrž se soucitem: je víceméně otázkou času, kdy budou na jejich místě oni.
Je ovšem typicky české říkat, že to, co se nyní v domácím fotbale děje, je typicky české. Není. Pokud někdo ukazuje na fotbalovou soutěž, která je čistá, hned víte, že je osel: není čistá, jen na ni zatím nic neprasklo. Když dýcháte v zimě, jde vám od úst pára. V létě od úst nejde nic, to ale neznamená, že nedýcháte. Totéž platí pro případ, že odněkud fotbalová korupce zrovna nečouhá.
Bratrstvo kočičí pracky
Je zjevné, proč tomu tak je: fotbal je příliš svůdným místem pro snadný profit. V nadsázce řečeno: bafuňář se musí poctivému člověku smát, že se potí a dře jako soumar.
V lepší nadsázce řečeno: fotbalový bafuňář se musí smát i nepoctivému, který složitě podvádí kdesi mimo fotbal. Ve fotbale je to jasné – má dáti, dal. Šoupnout něco rozhodčímu není charita, ale investice, která téměř jistě přinese zisk. Očekávaný zisk ke všemu provází velmi nízké riziko – "Ivánek" to odskákal, teď to třeba odskáče jiný, stovky dalších "Ivánků" půjdou světem vesele dál.
Začínající kauza |
Fotbal navíc nikdo nehájí; ve fotbale každý hájí jen své zájmy. Podsouvat sparťanským šéfům, kteří rozpoutali dnešní skandál, bohulibé úmysly, by snad urazilo i je. Cítili by, že je to "u nich doma" zesměšňuje.
Včera se takto zesměšnila Slavia. V prohlášení mudruje, že "dění, které zmítá fotbalovým zákulisím, může nevratně poškodit a znevážit hodnotu fotbalu jako takového v očích široké veřejnosti". Hodnota českého fotbalu přitom neexistuje a Slavia, vedená proslulým Alešem Řebíčkem, to dobře ví.
Vzdor svému kejhání Slavia též dobře ví, že fotbal se z principu nemůže dohodnout na žádném jednotném postupu proti špíně. Jeden cosi řekne, druhý hned zvažuje, proč to říká a zda mu to pomůže, či ublíží. Stanovisko nezaujme podle pravdy, ale jen podle toho, jak se mu to hodí. Budeme klidně korumpovat, ale spustíme rámus za očistu, bude-li někdo korumpovat líp.
Fotbal není místem pro Cyrany bojující za čest a poctivost z principu. Takovému Cyranovi, kdyby snad přišel, by rychle zlámala kláda vaz.
Bývalý šéf českého fotbalu Mokrý trefně nazval fotbalové prostředí Bratrstvem kočičí pracky; bylo to to nejpovedenější, co ve funkci udělal, jen se sluší dodat, že on sám nebyl Jindrou Hojerem, ale Dlouhým bidlem.
Někdo se nyní jako pavlačová bába pohoršuje, že špinavost vyšetřuje šéf Pelta, sám špinavý. Prosím vás, copak je někdo ve fotbale čistý?! Čistý funkcionář je něco jako jednorožec – vypráví se o něm, nikdo ho nikdy nespatřil.
V cizině to není jiné. Ano, obecně jsou tam nastaveny lepší mechanismy pro potírání nepravostí, s tím se sveze i fotbal. Tam, kde se myšlení blíží Balkánu, daří se podšívkám líp.
Ale i Německo mělo nedávno fotbalové skandály, Itálie by si na ně mohla pořídit muzeum a světová fotbalová asociace FIFA jimi rovněž páchne. Ba ne, podšívky jsou všude, byť je nutné znepříjemňovat jim žití, což se v Česku (a nejen ve fotbale) neděje.
"Té síly díl jsem já..."
Tento text vypadá bezvýchodně, ale zcela bezvýchodný není. Protože, všimněte si: tolik klíšťat a pijavic fotbal saje a jemu to – globálně vzato – nijak zvlášť neublíží. Je takovým fenoménem, že ho paraziti nezahubí.
Síla fotbalu někdy vede k pozoruhodným paradoxům. Šéf FIFA Blatter poslal mistrovství světa 2010 do Jihoafrické republiky ze sobeckých a zištných pohnutek, nicméně fotbal "rozsvítil" celou zemi s temnou minulostí a celé Africe – ne, není to fráze – daroval hrdost.
Fotbal občas i prospěchářské funkcionáře staví do údělu, jejž vystihuje citát z Goethova Fausta: "Té síly díl jsem já, jež chtíc konat zlo, vždy dobro vykoná." Fotbal jako takový je krásný a tím mocný. V tom je útěcha, sami rozhodněte, jak velká.
Když vám ale budou lidé zvláštního ražení, kterých se kolem fotbalu točí hordy, říkat veršovánky o blahu, smějte se jim.
Pelta ve středu prohlásil, že dřív by dal za všechny okolo fotbalu ruku do ohně, ale teď už asi ne. Nač ten útlocit, ruce do ohně může on a s ním i drtivá většina bafuňářů dávat klidně dál. Čerta oheň nespálí.
