Fotbalistům Brna pomohli k důležité výhře i „lazaři“

Co dělat, když je nejhůř? Povolat lazary. Na první pohled zoufalý krok v neděli přinesl fotbalistům 1. FC Brno spásu. Po týdnech útrap se konečně dočkali výhry, navíc po velmi nadějném výkonu. Na rozcupování Zlína 3:0 měli velký podíl i záložník David Kalivoda a obránce Josef Dvorník. Tedy muži, o kterých fandové dlouho slyšeli jen v případě, že se mluvilo o marodce týmu.

Příbram - Brno: Borek (v zeleném), Dvorník - Josef Dvorník z Brna (vzadu) a Tomáš Borek z Příbrami v utkání první fotbalové ligy. | foto: ČTK

"Jsem rád, že jsem se vrátil zrovna v zápase, kde se začíná blýskat na lepší časy," pochvaloval si v rozhovoru pro internetové stránky klubu Kalivoda.

Čím to, že se tým tak náhle zvednul? "Asi to bylo tím, že jsem se uzdravil," opáčil záložník. Tato slova samozřejmě pronesl v žertu, ale něco na nich skutečně bylo. Dvorník i Kalivoda zkroušenému týmu opravdu hodně pomohli.

"Dvorník odehrál velice dobrý zápas. A Kalivoda si taky odehrál svoje, i když ještě nemá na to, aby celé utkání vydržel v plném tempu," hodnotil pochvalně trenér Aleš Křeček.

Blonďatý stoper i technický pravý záložník přitom ligu nehráli hodně dlouho. Dvorník naposledy v srpnu, Kalivoda na začátku října. Ani jeden by se možná na hřiště nedostal ani tentokrát, kdyby pilíř obrany Jan Trousil a záloha Lukáš Mareček nechyběly kvůli kartám.

Pak už nezbývalo nic jiného než povolat muže z marodky. A z nouze se nakonec stal povedený tah. "Musím říct, že jsem se cítil celkem dobře, až mě to překvapilo," jásal Kalivoda, který z rohu přihrál na druhý gól Tomáši Doškovi.

"Před zápasem jsme spolu hráli hokej na playstationu a on hrozně prohrával. Jsem rád, že jsem mu trochu zlepšil náladu."

Tu oba navrátilci zlepšili také fanouškům a trenérovi. Ukázalo se totiž, že s nimi je Brno opravdu silnější.

Hrál jsem s injekcemi, ale chtěl jsem pomoct, líčí Dvorník

Co chybělo brněnským fotbalistům k pořádným výkonům? Při pohledu do statistik se nabízí jedno jméno - Josef Dvorník. Třicetiletý stoper letos nastoupil do čtyř zápasů a tři z nich jeho tým vyhrál.

Štěstí mu přinesl i v neděli proti Zlínu, když hrál poprvé od konce srpna, kdy si na hřišti Bohemians zle pochroumal levý kotník.

"Jsem rád, že když hraju, tak se nám daří. Ale že by to bylo mnou, to bych určitě tvrdit nechtěl," brání se skromně Dvorník. "Proti Zlínu nastoupili hráči, kteří si to zasloužili a dali do toho všechno. Ta výhra nám přinesla trochu klidu."

Jak se vám po takové době hrálo?
Celkem dobře, protože všichni k tomu přistoupili, jak měli, a všichni si splnili své úkoly. Bojoval každý, i ten, kdo to nemá vyloženě v sobě. Také jsme dali první gól, což bylo rozhodující spolu s tím, že Lejsi (Martin Lejsal - pozn. aut.) chytil penaltu. Pak už to bylo celkem v pohodě.

Vám se hrálo taky v pohodě?
Před zápasem tam ještě nějaká nervozita byla, protože jsem hrál po dlouhé době a navíc to byl velmi důležitý zápas, hlavně psychicky. Myslím si, že dokážu hrát ještě líp. Ale na to, že jsem hrál po třech měsících, jsem spokojený.

Trenér s vámi počítal od začátku týdne. Už jste tedy v pořádku?
Došlo k tomu, že Trousil s Marečkem nemohli kvůli kartám hrát. Já jsem chtěl nastoupit už v Teplicích, ale ten kotník mě bohužel pořád bolí. Kdyby mohli hrát ti dva, tak bych možná nenastoupil ani proti Zlínu. Musel jsem hrát s nějakými injekcemi, v pořádku to ještě není.

Co přesně jste s kotníkem měl?
Na levém kotníku jsem měl přetržené vazy, ještě nějaké natržené a natažené kloubní pouzdro. Takže to nebyla žádná sranda. Proto jsem rád, že přichází zima, budu se moct doléčit a na jaře to bude lepší.

Jak vlastně vypadal váš program po zranění?
Tři týdny jsem měl nohu v sádře, potom ještě čtrnáct dní v ortéze. Chodil jsem na rehabilitaci, magnety, lasery a nějaké elektro. Pak jsem hodně dlouho chodil do posilovny a šlapal na kole. Pak to přešlo do běhu a postupně jsem se dostával na hřiště.

S týmem jste se tedy příliš nepotkal.
No víceméně jsem měsíc a půl až dva trénoval skoro sám.

Našel jste si nějakou jinou zábavu, když jste nemohl hrát fotbal?
I když hraju, tak maximální čas věnuju rodině, takže mi to ani nepřišlo. Nic jiného jsem nevyhledával. Mám dvě děti a to je zábava nad zábavu.

Zápasy Brna jste navštěvoval?
Na domácích jsem byl na všech. Venku jsem všude nebyl, ale něco jsem viděl v televizi.

Jak se vám dívalo na hru vašeho týmu? Většinu fandů z ní bolely oči.
Nehráli jsme nic moc, ale taková krize přijde na každý mančaft. Může to přijít i na Slavii na jaře. Každý se z toho musí dostat sám a myslím, že postupně to zvládneme.

Neříkal jste si někdy: Ještěže u toho nejsem?
To určitě ne, takhle to nemůžu brát, jinak už bych asi nezačal hrát. Já jsem hrát chtěl a do zápasu se Zlínem jsem šel i s nějakým rizikem. Chtěl jsem pomoct a hlavně si nepřeju být zraněný. Protože to je to nejhorší, co může být.

Proti Zlínu předvedl celý tým poctivý a bojovný výkon. Proč to podle vás nešlo stejně i předtím?
Přesně jak jste řekl: poctivý a bojovný výkon. Šli do toho všichni a nasadili jsme hráče, co to v sobě mají. Tím nechci říct, že ti, co nehráli, to nedokážou. Ale byla dobře zvolená sestava a dali jsme do toho všechno. To pozitivum z tohoto zápasu se budeme snažit přenést i do Liberce.