On sám během téměř šestiletého působení ve Spartě nastupoval do derby proti Slavii pravidelně a odvěkému rivalovi vstřelil pět gólů.´
"Rád vzpomínám na všechna derby, protože každý takový zápas má neopakovatelnou atmosféru. Kdo derby nehrál, ten to nejspíš nepochopí. Ale já dobře vím, o čem mluvím. Derby Sparty se Slavií, to je zkrátka neopakovatelná nádhera," říká přesvědčivě.
Traduje se, že derby pražských "S" nikdy nemá favorita, ať jsou týmy v tabulce postavené jakkoli. Souhlasíte však, že tentokrát je favorit jasný? Tím spíš, když Sparta ligu vede, zatímco slávisté se potácejí na předposledním místě.
Jo, jo, jen si vzpomeňte na loňský podzim. Sparta měla před derby na vedoucí Plzeň jen bodovou ztrátu, slávisti byli až sedmí, ale v derby v Edenu vyhrála Slavia.
Jenže teď jsou karty rozdané zcela jednoznačně pro Spartu.
To se sice dá uznat, ale stoprocentní jistotu sparťani nemají. Kdyby to bylo těch sto procent, šel bych si to vsadit. Ale protože derby je zkrátka derby, vsadit si to nepůjdu. Čímž nechci říct, že Spartě nevěřím, naopak.
Na které vaše derby vzpomínáte nejraději? Nejspíš na to poslední z května 2000, kdy jste se na Letné na výhře nad Slavií 5:1 podílel dvěma góly.
A víte, že ne. I když na rozloučenou se Spartou před přestupem do Kaiserslauternu mi to tenkrát vyšlo parádně. Ale já nejradši vzpomínám na to moje první derby, které jsem hrál v dubnu v pětadevadesátém ještě ve starém Edenu. Zaskočili jsme Slavii zařazením Pepy Chovance, který v té době už dělal jen manažera, a vyhráli jsme 1:0 gólem Pavla Nedvěda z poslední minuty. Slávisti se z téhle porážky už nevzpamatovali, ve zbytku jara jsme je předhonili a vyhráli titul.
Vratislav LokvencNarozen: 27. září 1973 |
Zahrál jste si na dvou mistrovstvích Evropy a na mistrovství světa, na kontě máte 74 reprezentačních startů. Zhruba do poloviny zápasů jste nastupoval z lavičky náhradníků. Co byste k tomu řekl?
Tenkrát byla v národním mužstvu velká konkurence. Když jsem začínal, ještě tam byl Tomáš Skuhravý, výbornou pozici měl Pavel Kuka, často nastupoval i Horst Siegl, pak přišli Honza Koller a Milan Baroš, přes které bylo taky moc těžké se prosadit. Ale já to beru tak, že každý start za nároďák je cenný bonus, ať jste na hřišti minutu nebo hodinu. Takže já si každé nominace a každého zápasu vážil. Kdyby se mi to nelíbilo, mohl jsem se trenérům omlouvat a sedět doma.
Kdybyste měl připomenout svůj nejlepší zápas v reprezentaci, na jaký byste vzpomněl?
Už jsem to říkal před časem, byla to kvalifikace v Teplicích proti Finsku v březnu 2005. Nevím, jestli to byl můj nejlepší výkon, ale určitě jsem v tomhle utkání dal svůj nejcennější gól. Vedli jsme 3:1, Finové asi deset minut před koncem srovnali na 3:3, Petr Čech pak chytil jasný gól a já dal tři minuty před závěrem na konečných 4:3. A taky si cením listopadové kvalifikace v Makedonii rok předtím. Domácí to dlouho drželi 0:0, já dal v 87. minutě gól a za další dvě minuty je dorazil Koller. Taky paráda.
Váš poslední zápas v reprezentaci se však moc nepovedl...
Nejen mě. Bylo to na mistrovství světa v Německu v roce 2006, po úvodním vítězství nad Američanama jsme druhý zápas ve skupině prohráli s Ghanou dva nula. Byl to fakt nepovedený zápas, dostali jsme rychlou branku, bylo hrozné vedro, což samozřejmě vyhovovalo soupeři. Asi dvacet minut po přestávce byl vyloučený Tomáš Ujfaluši a před koncem dala Ghana druhý gól. Potom jsme v posledním zápase skupiny prohráli s Itálií a jeli domů. Ale proti Italům jsem už nehrál kvůli dvěma žlutým kartám.
Vzpomněl jste červenou kartu Ujfalušiho. Potkalo vyloučení někdy vás?
Jen jednou v životě. Bylo to ještě v dresu Hradce Králové, hráli jsme na na pražské Julisce proti Dukle a za faul mě bez předchozí žluté karty vyloučil sudí Bohuněk.
Co bylo rozhodujícím momentem ve vaší fotbalové kariéře?
Tenhle moment přišel začátkem října v roce 1994. Měl jsem jít z Hradce do Viktorky Žižkov a s jejím tehdejším manažerem Ivanem Horníkem jsem byl předběžně domluvený. Ale nic podepsaného nebylo. Bylo pondělí, Viktorka hrála doma s Ostravou a já na tom zápase byl. Jeden fotbalový šíbr tam zjistil, že zatím nemám smlouvu, protože žižkovské vedení to chtělo uzavřít právě až druhý den po tom zápase s Ostravou. Viktorka mě ubytovala v hotelu kousek od jejího stadionu a tam si pro mě večer přijeli sparťani. Jednání probíhalo v Průhonicích a když mi tehdejší sparťanský šéf Petr Mach nabídl smlouvu, nebylo co řešit, protože s tou žižkovskou se nedala srovnat. Sparta mě pak z hotelu Ariston přemístila do Atria a ráno už jsem vstával jako sparťan.
Docela hektická noc. Lze předpokládat, že jste tehdejšího nočního fofru nikdy nelitoval.
Pochopitelně nelitoval. Sparta je prostě Sparta, z ní jsem se dostal do reprezentace a pak do bundesligového Kaiserslauternu. Žižkov tenkrát s tím podpisem smlouvy zaváhal a Sparta toho využila.
Na které trenéry nejraději vzpomínáte?
Mám v hlavě tři jména. Německý kouč Sundermann, který mě vedl ve Spartě, pak rovněž ve Spartě trenér Ivan Hašek a v Kaiserslauternu to byl bývalý rakouský reprezentant Kurt Jara.
Přibližně před dvěma lety jste ještě nastupoval za divizní Čelákovice coby hrající trenér. Proč jste s aktivní činností skončil?
Nějak mě to nenaplňovalo, dobrého fotbalu jsem si v téhle soutěži moc neužil. Kamarádi do mě hučeli, ať jdu hrát za sparťanskou starou gardu, kde je to jiný ťukes. Tak jsem na ně nakonec dal. Chodím teď nejen za bývalé sparťany, ale občas i za české internacionály a docela pravidelně za All stars tým, který je taky složený z bývalých ligových hráčů. Takže toho kvalitního fotbalu mám dost a ještě mi zbývá čas na moje tři holky, manželku Janu, třináctiletou Michaelu a devítiletou Victorii.
Trénování vás neláká?
Letos na jaře jsem dělal přijímačky na studium trenérské licence UEFA. Ze sedmdesáti uchazečů jich brali dvacet, vedle mě se nedostalo třeba na Radima Kučeru, Pepu Němce, Michala Šmardu nebo Romana Týceho. Ale hlavu si z toho nedělám, takže v tuhle chvíli ani nemůžu říct, jestli se budu hlásit, až budou tyhle přijímačky příště.
Ve fotbale však působíte jako hráčský agent.
Dělám už pár let pro švýcarskou Basilej, kde jsem na jaře 2008 hostoval ze Salcburku a pomohl jsem mužstvu k titulu. Jezdím talenty sledovat po Česku, po Slovensku a často i do Rakouska.
Se kterými bývalými sparťanskými spoluhráči se nejčastěji vídáte mimo zápasy starých pánů?
V Praze byl minulý víkend Pavel Nedvěd, se kterým si často voláme, tak jsme samozřejmě zašli na kafe. Dál se vídám s Tomášem Votavou a s Jirkou Novotným. Všechno je to o vzpomínání na staré zlaté sparťanské časy. A já teď věřím nejen v ten dárek v derby se Slavií, ale i tomu, že Sparta to v tomhle soutěžním ročníku dotáhne po čtyřech letech konečně zase k titulu.
