Pro sedmadvacetiletého útočníka Jakuba Mareše to musí být frustrující. Naposledy vstřelil v lize branku v polovině dubna proti Jablonci. Od té doby gólově strádá, přestože jeho spoluhráčům z útoku Dukly se daří.
V utkání 13. kola proti Českým Budějovicím nejdříve Mareš hlavičkoval těsně nad Křížkovu branku, ve druhé půli jeho technickou střelu zastavilo břevno.
Přesto nemusí být hráč s číslem 26 smutný - tři body pro Duklu zařídili Beauguel, Néstor a Krmenčík.
Zvítězili jste 3:1, jak hodnotíte vývoj zápasu?
Jedním slovem - super. Chtěli jsme odčinit utkání s Příbramí, kdy jsme chtěli vyhrát, ale nepovedlo se. Ani výkon nebyl takový, jaký jsme si přáli. Tentokrát jsme soupeře přehráli, dali jsme tři góly a po právu jsme zvítězili.
Trenér před zápasem řekl, že bude důležité, abyste brzy dali gól. To se vám splnilo už v první minutě.
Když dáte gól takhle ze začátku, tak se uklidníte. Hra poté vypadala jinak. Čekali jsme, že hráči Budějovic budou zalezlí jako Příbram a budou hrát v devíti lidech na vápně. A tím, že jsme dali první gól, tak se hra trochu otevřela.
Soupeře jste v první půli do ničeho nepustili, ale v druhém poločase byli Budějovičtí místy aktivnější. Čím to bylo způsobené?
Bylo to tím, že jsme dali druhý gól, vedli jsme a oni chtěli s výsledkem něco udělat, takže trochu přepnuli. Ale my jsme si to pohlídali, odehráli jsme dobré utkání a spoluhráči v obraně to perfektně odpracovali. Nepochyboval jsem o tom, že získáme tři body.
Gólově se prosadili všichni útočníci kromě vás, přestože jste měl několik šancí. Mrzí vás to?
Samozřejmě, že mě to mrzí. Už na gól čekám dlouho, nepadá mi to do brány, bohužel. Alespoň jsem týmu pomohl tím, že jsem nahrál na jednu branku. Ale potřebuji, abych začal góly dávat a připravovat víc než v současnosti.
A co s tím dělat? Je to věc tréninku, nebo psychiky?
Myslím, že je to o psychice. V tréninku mi to padá, jsem všude, ale... Asi se na to moc upínám. Do každého zápasu jdu s myšlenkou, že musím dát gól, a potom je to na mě hodně znát.
