"Bořek Dočkal centroval ze standardní situace a já jsem se přes Admira Ljevakoviče prodral k hlavičce. Jsem rád, že to vlítlo takhle k tyči a brankář Martin Slavík si s tím neporadil," popisoval jedenadvacetiletý obránce.
Sparta i díky němu vyhrála 2:0 a po 13. kole vede tabulku o sedm bodů před Plzní a devět bodů před Teplicemi.
Je to důležitý krok k titulu?
Bavili jsme se o tom v kabině, že je to takový mezník, který nás může posunout k titulu. Vytvořili jsme si nějaký bodový náskok, ale pořád ještě nás čeká série těžkých zápasů. Nesmíme si odpočinout ani na chvilku.
Nehrozí, že by vás ten náskok naopak uchlácholil?
To snad ne. Z předchozích let, kdy jsme měli ještě větší náskok a nakonec jsme to stejně nezvládli, jsme z toho vyléčení. Titul si hrozně přejeme a půjdeme za ním v každém zápase.
Usměrňují vás v tomto směru starší spoluhráči?
Samozřejmě. Starší spoluhráči jako Marek Matějovský, Ondřej Švejdík nebo Tomáš Ujfaluši dobře vědí, jak to je. Na rozdíl od nás mladších, méně zkušených.
Vy jste se na vítězství podílel gólem. Byl nejdůležitější ve vaší kariéře?
Když to tak vezmu, tak asi jo, protože byl proti nejtěžšímu soupeři. Ano, byl to nejdůležitější gól.
Na vás je po každém gólu vidět obrovská radost. Můžete popsat pocit, který jste po té hlavičce prožíval?
To je jako vyhrát jackpot. Sice jsem ho nikdy nevyhrál, ale představuju si to tak. Je to neskutečná radost. Vždyť o tom, že jednou budu hrát za Spartu, se mi jen snilo. A že za ni budu dávat i góly? To je jak z jiného světa.
Podzim si zatím musíte užívat, ne?
Pořád čekám, kdy se z toho vzbudím. A ono furt nic... Je to krásné a příjemné i pro moji rodinu, pro všechny kolem mě.
Teplice jste nepustili k jejich útočné hře. Co bylo klíčové?
Naše aktivita. Navíc jsme čekali víc nakopávaných míčů za naši obranu, ale z jejich strany to nějak nepřicházelo. Tím to pro nás bylo trochu jednodušší.
Ulevilo se vám jako obránci, když po půl hodině musel střídat teplický útočník Aidin Mahmutovič?
Abych řekl pravdu, tak ani ne. Do té doby nebyl moc nebezpečný a bylo vidět, že není ve své kůži. Nakonec kvůli zranění střídal.
Na zápas přišlo šestnáct a půl tisíce diváků, což je rekordní návštěva tohoto ligového ročníku. Jak jste si zápas užili z tohoto pohledu?
Nejvíc je to znát v posledních minutách, kdy už člověku docházejí síly. Ale ti burcující fanoušci vás zvednou nahoru.
