„Chtěl bych mít větší vytížení, ale jinak si nemám nač stěžovat,“ povídá v rozhovoru pro MF DNES a iDNES.cz bývalá opora fotbalové Olomouce. Sigmu, již měl údajně koupit jeho otec, místopředseda asociace, dál bedlivě sleduje. „V klubu není zdravá atmosféra. A táta mi od začátku říkal, že ho nekoupí.“
Jaký byl první rok v Turecku?
Spokojený jsem, určitě toho nelituji. Je to pro mě obrovská zkušenost. Samozřejmě je to Turecko, takže jednoduché to není, ale jsem maximálně spokojený.
V čem je Turecko nejsložitější? V mentalitě lidí?
Ano, naše mentalita je, že jsme víc profesionálnější. V Turecku je to někdy úsměvné, ale je to první turecká liga a kvalita je obrovská.
Když chytáte proti Fenerbahce nebo Galatasarayi, musí to být hukot. To vám dává hodně.
... dávají mi hlavně hodně gólů! První zápas jsem hrál hned na Fenerbahce. To bylo super. Na Galatasarayi, Besiktasi je atmosféra nepopsatelná. Turecká liga je kvalitnější a toho kroku nelituji.
I když nemáte místo jedničky?
Druhý brankář je Turek, jejich kapitán, legenda. Vychytal postup.
S tím jste do toho šel.
Jasně, když jsem přišel, sedm kol jsem nechytal, pak sedm kol chytal, pak zase dvakrát ne a třikrát ano. Je to trošku divočina. V zimě přišel nový trenér a za něj jsem se do branky moc nedostal, chytal jsem jen dva zápasy, ale nestěžuji si a jsem spokojený. Je věc trenéra, jestli hraju, nebo nehraju. Já jsem profesionál a beru to úplně v klidu. Vytížení by mohlo být lepší a já věřím, že příští sezona lepší bude.
Jak vycházíte s konkurentem v brance Haydarem Yilmazem?
Je to kapitán, který je v klubu dlouho a vybojoval postup, takže je u fanoušků oblíbený. Je tam persona, ale já bojuju, makám na tréninku.
Zdeněk ZlámalProfil Jednatřicetiletý brankář chytá nejvyšší soutěž v Turecku za Alanyaspor, po první nováčkovské sezoně tam má kroměřížský rodák smlouvu ještě na rok. Bývalý mládežnický reprezentant s jedním startem za seniorský národní tým působil i ve španělském Cadízu, italském Udine a v Česku ve Spartě, Zlíně, Liberci, Slavii, Olomouci, se kterou vyhrál český pohár i Superpohár, a Bohemians 1905. V 1. lize odchytal 177 utkání a předloni vstřelil jako první gólman v Česku gól ze hry. Je z fotbalové rodiny. Táta Zdeněk Zlámal starší je místopředsedou fotbalové asociace, strýc František Zlámal hájil v 60.–80. letech branku Slavie Praha. |
Z týmového hlediska jste se sezonou spokojení?
Zachránili jsme se, to je super.
Smlouvu máte ještě na rok, takže zůstáváte?
Ano, v červenci nám začala příprava. Alanyaspor je hodně ambiciózní klub, uvidíme, jaká bude situace.
Turecká liga vás nadchla?
Hráči jsou daleko šikovnější, jdou sem docela drazí hráči. My máme v týmu Vágnera Lovea, který byl nejlepší střelec turecké ligy. Chodí sem hráči z Chelsea, třeba na hostování. Ale zase musím říct, že co se týče taktiky, trenérů nebo vyspělosti tréninku, připadá mi to, že v Česku je to o hodně lepší. Proto, když se podíváme na koeficient, je Turecko jen o jednu příčku nad námi. A jaké mají finanční prostředky, stadiony, jaká je to země. V porovnání s tím děláme fotbal v Česku dobře.
Alanya leží na břehu Středozemního moře. Na život fajn, ne?
Život je fantastický, baví mě tady. Máme moře, je to dovolenková oblast, to je paráda. Já jsem tu kvůli fotbalu, který je pro mě na prvním místě, ale život je zde příjemný a s rodinou si ho užíváme. Manželka je hodně spokojená, chceme tady vydržet. Zázemí máme. Všichni jsou spokojení. Jak přijde letní sezona, všichni se ke mně hrnou na dovolené. Je to pěkné. Co jsem poznal ostatní kluby jako třeba Gaziantep nebo Karabük, tak města jsou nic moc. Tam by to bylo horší.
Mohlo i to mít vliv na sebevraždu Františka Rajtorala, který působil právě v Gaziantepsporu?
Hráli jsme tam dva týdny předtím, než se to stalo. Bavili jsme se a vyměnili si dres, Františka znám ještě z jednadvacítky, takže jsme byli kamarádi a nevím, co k tomu říct. Jeden hráč, který k nám přišel, bydlel ve stejném bytě jako Rajty a říkal, že i on jako Turek měl deprese skoro taky. Sedm měsíců neplatili a město není pro Evropany ideální, takže to měl těžké. A jestli měl ještě předtím problémy... Je to tragédie.
Váš odchod z Bohemians 1905 do Turecka chvíli před sezonou vyvolal u klokanů dost emocí. Jak to vnímáte s odstupem času?
Bylo to nešťastné. Nikdy v životě jsem si nepředstavoval, že tak odejdu z Bohemky, ale bylo to v rámci smlouvy, dohody. Fanoušky nebo Bohemku chápu, bylo mi líto, co fanoušci psali, ale bohužel takový je život. Nikdy v životě na Bohemku neřeknu křivé slovo, mám ji rád.
Zdeněk Zlámal, brankář fotbalistů Bohemians, stahuje míč ze vzduchu v utkání v Jihlavě.
Rád máte i Olomouc, které jste pomohl vyhrát český pohár, ve městě jste si koupil byt. Usadíte se v něm, jak jste plánoval?
Vím, že jsem předtím říkal, že v Olomouci zakotvím, ale ještě nevím. Vím, že na Hané jsem doma. Je to možné. Dva roky jsem v Olomouci teď nebyl. Byt pronajímám Miloši Buchtovi. Teďka žiju v Turecku, kde jsem spokojený. Uvidím, kde budu mít další angažmá. Zatím takhle ještě nepřemýšlím. Kde budu hrát fotbal, tam budu bydlet. Ale jsem Hanák a domů se teď vracím do Kroměříže. Kde se usadíme, to ovšem teprve uvidíme.
Chtěl byste se jednou do branky Olomouce vrátit?
To já nevím. Uvidím, jaké já budu mít výkony a jestli o mě bude mít Sigma zájem. Nevylučuji to.
Fanoušci Olomouce vás nedávno pozvali na vzpomínkovou akci pět let od vítězství v českém poháru. Jak jste si ji užil?
Když jsem se tu informaci dozvěděl, tak jsem neváhal a řekl jsem, že na sto procent přijedu. Potkat v Olomouci kluky, bývalou partu a zavzpomínat na krásné časy, to je paráda.
Co se vám vybavilo za vzpomínky?
Nejde na to zapomenout. Vzpomínám strašně rád. Celou sezonu jsem cítil jako fotbalovou pohádku. Nedařilo se, po podzimu jsme měli devět bodů, ale zachránili jsme se a ještě jsme udělali pohár. Trenér Uličný, super parta a sranda. Člověk se těšil na každý trénink a užíval si každou minutu. Byla to radost, protože to mělo v sobě kouzlo. Všichni nás pasovali, že po odečtu bodů za korupční aféru spadneme, my jsme se zachránili, vyhráli pohár. Bylo to krásné období.
Pročítal jsem si staré noviny a už před finále poháru jste říkal, že jste měl zjevení, jak zvedáte trofej nad hlavu. To byla legrace, nebo se vám to vážně zdálo?
Tohle už si přesně nepamatuju. Ale pamatuju si, že když jsem byl ve Spartě, tak jsme taky vyhráli pohár a já jsem se ho ani nedotkl, protože jsem nechytal. Tehdy jsem řekl, že si ho jednou vyhraju někde jinde, kde opravdu pomůžu týmu. Možná jsem myslel tohle.
Vybavujete si finále v Plzni proti Spartě podrobně?
Zápas si docela vybavuji celý. Hned jak jsme vešli na hřiště se rozcvičovat a viděli po levé straně naše fanoušky, tak běhal mráz po zádech. Tam jsem cítil, že bychom to mohli zvládnout. Můj první dotek s balonem v zápase byla tečovaná střela do protipohybu a bylo to docela štěstí. Hodně si pamatuju, že v poslední minutě jsme šli sami na gólmana a nedali, Sparta měla brejk, Kweuke šel na mě sám a naštěstí přihrával. To byla tehdy hodně tenká linie, protože kdyby to proměnil, nebylo by to pro nás dobrý.
Kam úspěch řadíte ve své kariéře, i když ještě zdaleka nekončí?
Vítězství v poháru řadím k největším úspěchům. V Olomouci to byl první pohár, sezona byla fantastická. Dodneška si pamatuju tréninky, na které jsme se všichni těšili.
Když jste zvedli pohár nad hlavu, co se pak dělo?
To si taky pamatuju, že jsem se těšil, že si pohár rychle zvednu, protože předtím jsem nic takového nevyhrál. Bylo to úžasné, jsou to nepopsatelné okamžiky. Hrozně rád na to vzpomínám. Tyhle akce jsou super, že to Sigma United takto zorganizovala, za to jim patří dík.
Asi vás tenkrát ani nenapadlo, že by Sigma mohla mít existenční potíže a dvakrát spadnout z ligy.
Pamatuji si, že jak jsme vyhráli pohár, bavili jsme se s klukama, že Plzeň měla tehdy taky podobný osud, že vyhrála pohár a pak začala vévodit lize. Říkali jsme si, že by to tak mohlo být i v Olomouci. Ale bohužel se to zvrtlo a situace v Olomouci není dobrá, to víme všichni. Jde to i z atmosféry cítit.
Dotýká se vás to?
Samozřejmě se mě to dotýká, podrobně to sleduji. Vadí mi to. Jaká je v Olomouci nálada, i ve vedení, s fanoušky. To prostě není ideální. Tahle cesta je ta špatná, připadá mi, že se v Sigmě furt bojuje. Někdo proti někomu, mezi sebou. Mělo by se to sjednotit. Je super, že teď postoupili, ale všichni víme, že situace není dobrá. Pořád tam cítím nepřátelství. Vevnitř to není zdravé, ale jsem celoživotní optimista, takže věřím, že to bude lepší. Doufám, že se zachrání co nejdřív a budou hrát klidný střed tabulky, jak psali kluci. Bude to důležitý.
Důležitější bude, aby Sigmu koupil nový majitel. Klub tvrdil, že váš otec měl o Olomouc vážný zájem, ale nakonec si to po dlouhých jednáních rozmyslel kvůli střetu zájmů.
Pochopitelně jsem se s ním o tom bavil a říkal, že ne. V Olomouci se furt řešilo, že je to hlavní kandidát, ale on mi říkal, že ne. Takže moje informace byla od začátku stejná, tedy že táta do klubu nevstoupí. Bral jsem to jako uzavřenou záležitost. Ale je to spíš otázka na něj.
Pohrával jste si s myšlenkou, že po kariéře budete funkcionář nebo manažer jako váš otec?
Ještě tak nepřemýšlím, pořád chci hrát fotbal, ale stát se může všechno. To si vyhodnotím, až se kariéra bude blížit ke konci. Nevylučuji to.
