Nabídka přestupu do Viktorie přišla v létě 2008, když byl Pavel Horváth na sparťanském soustředění ve Františkových Lázních.
Podsaditý záložník s geniální levačkou najednou stál na složité křižovatce a netušil, kam se vrtne. Sparta mu nepochopitelně sdělila, že s ním do další sezony nepočítá, takže si Horváth musel hledat nové angažmá.
Zájem měli Řekové z OFI Kréta, naťukávala ho rakouská Admira-Wacker a přemlouvaly ho Teplice.
"Nejvíc mě ale bombardovala Plzeň. Byla přímočará a zajímavá. Líbilo se mi, jak horlivě mi kluboví šéfové vykládají o budoucnosti. Žádné teď, žádné okamžitě. V každém telefonátu mi zdůrazňovali, co mají v plánu za rok, co za dva. Pravda, o tom, že do roku 2011 hodlají získat titul, nepadlo ani slovo," usmívá se Horváth při vzpomínce.
Tehdy prý byl přesvědčený, že ho čeká poslední přestup v kariéře. Že za to za rok nebo za dva zabalí. "Vždyť mi bylo už třiatřicet," říká Horváth. Ale to se spletl, ještě v osmatřiceti válí.
Je to deset dní, kdy Plzeň dovedl ke druhému titulu v historii. A z dříve přehlížené Viktorie už dávno udělal, s pomocí svého týmu, český fenomén.
