Bylo chvíli před přestávkou, když Zoubek běžel k rohovému praporku, aby zahrál rohový kop. Většina hráčů Bohemians se natlačila k bližší tyči až téměř na brankovou čáru. Střížkovský kapitán zamířil do tohoto spletence těl. "Třeba to někdo bude tečovat," říkal si.
Budějovičtí se ale první hrozbě ubránili, byť jen za cenu dalšího rohového kopu. Ani při něm domácí rozestavení před brankou nezměnili. "Při prvním rohu šel gólman na přední tyč. Tak jsem si řekl, že to tentokrát zkusím dát na zadní," popisoval Zoubek.
A vyšlo mu to parádně!
Míč se stáčel do branky, brankář Pavel Kučera na něj dosáhnout nemohl. Stejně tak ani jeho spoluhráči. Míč bez jediné teče skončil v brance.
"Nebyla to náhoda, chtěl jsem to tak udělat. Máme to takhle nacvičené - kluci se nacpou na přední tyč a já to kopu nad ně," okomentoval čtyřiatřicetiletý středopolař nádhernou trefu. "Pak už je to jenom o štěstí. Buď to někdo lízne, nebo to zapadne rovnou do branky."
Není to poprvé, co se o Zoubkovi píše v souvislosti s pěknými góly. Vzpomeňte na sedmé kolo, kdy z pětadvaceti metrů trefil přesně šibenici liberecké branky. Nezapomenutelnou zůstává také branka stará šest let. Tehdy se ještě v dresu Hradce Králové blýskl proti Liberci ekvilibristickou patičkou přes hlavu a podle nevídané Zoubkovy polohy ve vzduchu se tomuto neopakovatelnému momentu začalo říkat škorpion.
"A když jsem hrál v běloruské lize za Dinamo Minsk, tak jsem taky dal gól roku," vzpomínal kapitán Bohemians. "Tam jsem se trefil nůžkami z vápna do šibenice. Asi mám na takové góly štěstí."
