Co ukázaly první dva jarní zápasy?
Že nás ještě nikdo nemůže házet do koše. S Ostravou jsme to zvládli výborně herně i výsledkově. Naopak v Jablonci jsme měli problémy v obraně. Sami jsme si vyhodnotili, že jsme nebyli tak poctiví jako s Baníkem.
Proč byly duely s výkonnostně podobnými soupeři z vaší strany tak rozdílné?
Těžko říct. V Jablonci jsme nezvládli vlastně jen vstup do druhého poločasu, kdy jsme dostali dvě branky. Jinak jsme v první půli drželi nadějný stav 1:1. Musíme si dát pozor na začátky poločasů, s tím máme problémy. S Baníkem jsme dlouho drželi vyrovnaný stav, a nakonec se to obrátilo v náš prospěch.
V obou zápasech jste skórovali ze standardních situací, což se na podzim moc často nestávalo. Je to díky nácviku?
Ano, a jsme za to moc rádi. Standardkám jsme se věnovali a přineslo to efekt. Honza Suchan s Čermusem (Marcel Čermák) to kopou výborně, máme silné hlavičkáře, jako jsou Maťo Králik, Zdeněk Ondrášek nebo – až se vrátí po zranění – Lukáš Havel. Věřím, že z toho můžeme být ještě víc nebezpeční.
V Jablonci z rohu vzešla vaše trefa. Tušil jste, že by vám mohl balon takhle vyskákat proti noze?
Je to jedna z variant, jak může podobně rozehraný roh skončit. Jsem rád, že to Maťo Králik prodloužil a ke mně se to pěkně vykutálelo. Gól mě moc potěšil, ale je škoda, že neznamenal žádné body.
U vás jsou dlouhodobým tématem statistiky. Teď jste vstřelil první letošní gól. Bude to i psychická vzpruha?
Jsem moc rád za to, že jsem dal gól, i když bych ho vyměnil za body pro tým. Hodně lidí mi říká, že nemám čísla. Ale já to tak neberu. Jako střední záložník bych góly a nahrávky měl mít, ale nedostává mě to pod tlak.
Řada trenérů se vás snaží trochu „předělat“ a dostat s míčem blíž k vápnu. Je vám to vlastní?
Pro mě je to těžké. Miluji, když mám míč u nohy. U vápna soupeře ho tak často nemáte. Proto se pro něj stahuji. Vím, že mě to učila řada trenérů, já sám bych to chtěl zlepšit. Ale pak přijde zápas, já vidím balon, chci ho a stáhnu se níž či k lajně.
V neděli máte doma Olomouc. Na vlastním stadionu jste uhráli 12 z dosavadních 14 bodů. Tam je klíč k záchraně?
Určitě. V každém zápase chceme minimálně bodovat, ale doma je třeba vyhrávat. Rozhodně s týmy ze spodní poloviny tabulky je to nyní téměř povinnost. Olomouc sice patří do top šestky, ale bude to podobný zápas jako s Ostravou. Dobře se připravíme a věříme, že zvítězíme. Musíme jezdit od první do devadesáté minuty a uvidíme, jak to dopadne. Důležité bude, abychom co nejdéle udrželi nulu vzadu, a tím pádem i minimálně bezbrankový stav.
Chceme do šestky nebo vyhrát pohár, velí Hellebrand. A chválí Ondráška |
Není pro vás vysoká prohra 2:5 hlavně psychickou ranou po euforii po výhře s Baníkem?
To si nemyslím. Jdeme zápas od zápasu a nebyli jsme v žádné euforii. Nikdo nemohl čekat, že na jaře vyhrajeme každý zápas. V české lize může kdokoliv porazit kohokoliv. Viděli jsme to i v prvních jarních kolech. My jsme do toho dali všechno, nevyšlo to, ale jedeme dál.
Sledujete, jak bodují vaši konkurenti?
Výsledky známe, ale nechceme se koukat doleva doprava. Je to hlavně o nás, nekalkulujeme. Teď máme dílčí cíl, abychom se dostali z posledního místa. To se nám může povést už teď o víkendu.
O záchranu bojujete i proti Zlínu, kde jste dříve působil a asistentem je tam váš otec Aleš. Je to pro vás kvůli tomu trochu zvláštní situace?
Vůbec ne. Můj jediný cíl je záchrana s Budějovicemi. Občas slýchám doma na Moravě narážky, ale my s taťkou to máme jasné – on jede za Zlín, já za Budějovice. Oba kluby se soustředí na sebe. A my se doma jen někdy trochu pošťuchujeme.
Boj o udržení je vždy psychicky náročný. Jak dopadá přímo na vás?
Vůbec to tak nevnímám. Hodně mi pomohlo, když jsem byl ze Slavie na hostování v Opavě. Tam jsem to poznal poprvé a dost to prožíval. Teď už je to jiné, soustředím se na každý zápas, ať jsme na jakékoliv pozici.
Liberecký záložník Christian Frýdek (vlevo) a Patrik Hellebrand z Českých Budějovic
V zimě se řešilo, že byste mohl odejít. Nakonec jste zůstal, ale v létě vám končí smlouva. Jak to vidíte dál?
Dokud budu v Budějovicích, tak pro ně chci udělat maximum. Neřeším nic jiného. Jsem tady třetí sezonu a Dynamo mi přirostlo k srdci. Moc bych si přál, aby tu první liga zůstala dál. Osobně uvidím, co se mnou bude, ale chtěl bych se zase posunout. Každý fotbalista by to v sobě měl mít. Vždy jsem měl sen, že bych chtěl hrát v zahraničí. Ještě ale vůbec nevím, co a jak bude.
Ať tak, či tak, za Dynamo se budete bít až do konce?
To stoprocentně. Nikdy bych se nevykašlal na jedinou minutu, ani by mě to nenapadlo. Těším se na každý trénink, na každý zápas, fotbal si užívám a vždy mu budu dávat maximum. Asi do toho dávám i víc emocí, protože mi na tom opravdu záleží. Ale to je normální.
Motivuje vás nyní ještě víc bojovná atmosféra, která v kabině vládne po změně trenérů?
Jo, atmosféra je super. Tréninky mají kvalitu, všichni makají. Opravdu věřím, že se zachráníme.
