V lednu 2011 nakoukl do áčka, o čtyři měsíce později si v dresu Bohemians 1905 připsal ligový debut. Pak ale absolvoval sérii hostování. Na tom posledním, v Brozanech, zaujal teplické šéfy natolik, že mu nabídli angažmá.
První půlrok byl v Teplicích z Bohemians zapůjčen, po skončení smlouvy oblékl žlutý dres jako kmenový hráč. A nyní, ve 20. kole fotbalové nejvyšší soutěže, připravil svůj bývalý tým o tři body výstavní trefou v samotném závěru. „Celý zápas jsem věřil, že dáme gól,“ líčil Potočný.
„Bylo to pro mě jako znovuzrození,“ řekl čtyřiadvacetiletý útočník, jehož trápilo zraněné rameno. Trenérovi řekl, že zvládne maximálně půl hodiny na hřišti - a tak nastoupil v 51. minutě, když vystřídal nevýrazného Ulricha Kapolonga. Teplice byly směrem dopředu bezzubé a navíc v Ďolíčku prohrávaly 0:1 po hlavičce Patrika Schicka z prvního poločasu.
„Zápas od vápna k vápnu, byl to boj. Ale trenér nás na něj připravil. Navíc mě hecli fanoušci, kteří mi nadávali,“ připomněl Potočný. „Myslí si, že se nebudu radovat, když mě z Bohemians vystrnadili. Neprodloužili mi smlouvu a Teplice mi daly šanci. Za ty nadávky, za všechno jsem to fanouškům vrátil. Vůbec mi to není líto.“
Ale vzápětí paradoxně dodal, že s bývalým klubem nemá problémy: „Vůči Bohemce ale vůbec nic nemám, dala mi první šanci v lize. Ale fanoušci nevědí, jak to bylo a uráží mě. Tak ještě abych se neradoval.“
Na Potočného šestý ligový gól v kariéře jen těsně nedosáhl domácí brankář Zdeněk Zlámal: „Trefil to výborně, já si na střelu jen lehounce sáhl. Ještě jsem měl trochu zakrytý výhled,“ mrzelo gólmanskou jedničku Bohemians. „Věděl jsem, že zápas bude o jedné střele,“ dodal Zlámal zklamaně.
Zatímco Bohemians inkasovaná branka v závěru pochopitelně mrzí, v Teplicích vědí, že v současném rozpoložení má Potočného trefa cenu zlata. Atmosféra na severu Čech nebyla po výbuchu s Libercem v minulém kole dobrá, což potvrzuje i trenér David Vavruška: „Spoustu věcí jsme si vyříkali, bylo velké dusno,“ přiznal.
O podrobnostech ale teplický kouč hovořit nechtěl. „Já bych to nechal v kabině, protože tohle nepatří ven. Bylo to hodně na férovku, hodně upřímné. Možná to některé bolelo, ale nedá se nic dělat, je to život,“ uzavřel Vavruška.
