"Starými kolejemi" by jistě chtěl mít na mysli i svou fotbalovou formu, s níž opouštěl Slavii. Za výkony v domácí soutěži a Lize mistrů jej čtenáři spolu s redakcí MF DNES vyhlásili nejlepším sportovcem Prahy za rok 2007. "To je pro mě překvapení," usmál se Vlček se svou typickou skromností.
Proč se cítíte překvapený?
Praha není malá, kvalitních sportovců je v ní hodně. Soutěžila přece třeba i oštěpařská mistryně světa Bára Špotáková, že?
Tu jste porazil v srpnovém hlasování o sportovce měsíce.
No jo, to si pamatuju. Těžko za celý rok vyzdvihnout jediného člověka. I proto si vítězství cením.
Co se vám vlastně vybaví jako první věc, když se řekne rok 2007?
Určitě zápasy s Ajaxem o Ligu mistrů, to je jednoznačné. Od nich se všechno odvíjelo, díky tomu se nám podzim tak povedl.
Hrálo se 3. předkolo, vy jste dal v odvetě na Strahově dva góly a Slavia poprvé ve své historii postoupila do Ligy mistrů. Pamatuji si na euforii, která z vás čišela na fotkách – už jste tenhle úspěch stačil vstřebat?
Je to pořád živý. Přiznám se, že jsem si záznam párkrát pouštěl, je to příjemný. A myslím, že si jej ještě pustím – až bude nejhůř. (úsměv)
Byl pro vás uplynulý rok stejně úspěšný i mimo hřiště?
Myslím, že jo. Všechno se odvíjí od zdraví, a to se drželo jak mě, tak celé mojí rodiny. Rok proběhl skvěle a vyvrcholil podzimem ve Slavii.
Ten vám vynesl zahraniční angažmá v Anderlechtu. Je něco, co vám v Belgii ze Slavie vyloženě chybí?
Vzpomínky se vybavují, ve Slavii jsem prožil skvělé roky. Počínaje partou v kabině. Nedám dopustit na trenéry, na mého kamaráda Vencu Petráka, v neposlední řadě na fanoušky. Vzpomínám pořád a myslím, že nikdy nezapomenu.
Hodně vám přestup změnil život?
Skok je vždycky těžkej. Ale mám pocit, že jsem dobře zapadl do mužstva, rodině se tady snad bude taky líbit. To je pro mě hodně důležité. Jinak doufám, že to bude pokračovat jako ve Slavii – a moc se pro mě nezmění. Přece hraju fotbal dál, akorát to zkouším v cizině.
Ale pod jiným jménem, ne? Nedávno jste uvedl, že vám Anderlecht na dres místo příjmení napíše "Stany".
Nakonec ne. V klubu mi řekli, že dávají příjmení, aby to bylo jednodušší pro diváky. Takže budu Vlček. Pokud se to tedy znovu nezmění – tady se věci mění ze dne na den.
Platí to i pro vaši roli v týmu? Teď o víkendu jste v lize vůbec nehrál.
To ale nebylo mnou – teda vlastně bylo, trápilo mě zranění. Jinak bych nastoupil. Možná ne od začátku, ale na hřiště bych se určitě dostal. Trenér říkal, že se mnou počítá.
Co vás trápí?
Měl jsem natažený zadní stehenní sval, naplno jsem zase trénoval až dnes (v pondělí). Nechtěl jsem nic uspěchat, spíš jsem odpočíval a dával nohu do pořádku. Věřím, že teď v Lokerenu už naskočím.
Tím začnete novou misi pro rok 2008. S jakými cíli?
Nechci si dávat žádné dalekosáhlé. Prvním je, abych se prosadil v Anderlechtu. Konkurence je tu úplně jiná, než jsem byl zvyklý – máme 6 útočníků, kteří můžou hrát, ke každému tréninku musíte přistupovat se vší parádou. Je to boj o fleky, to mi může jedině pomoct.
A co národní tým? Jste v nominaci na turnaj na Kypru – a hlavně už se blíží mistrovství Evropy...
Uvidíme, jak to dopadne. Byl bych strašně rád, kdyby Euro vyšlo, ale zatím to nechme být. Nejdůležitějším předpokladem bude stejně zdraví. Snad mě neopustí.
 Stanislav Vlček ze Slavie a Pavel Malcharek z Plzně (vpravo) v utkání 10. kola první fotbalové ligy 19. října v Praze. |
