Ještě půl roku má smlouvu v Brně, to však s Martinem Lejsalem od loňského léta nepočítá. A tak se sedmadvacetiletý fotbalový brankář, který naposledy chytal v nizozemském Heerenveenu, připravuje sám a doufá v zahraniční angažmá. "Mám jednu konkrétní nabídku, ale vypadá to, že to nedopadne. Jinak pořád čekám," hlásí Lejsal.
Odkud máte nabídku?
Jedná se o klub z první holandské ligy, akorát na tom není finančně nejlépe. Teď čekají na to, jestli si budou moct dovolit koupit dalšího hráče. Klub totiž zachránilo město, které jim dalo určitý rozpočet, a je pro ně těžké se přes něj dostat. Brankáře mají, akorát jsou s ním nespokojení.
Jak se vlastně udržujete? Viděl jsem vás připravovat se na brněnském stadionu.
Trénuji individuálně. Jsem hráčem Brna a dělám, co mi řeknou. Tak to bylo vždycky.
Kdy byste chtěl mít jasno o své budoucnosti?
Kéž bych měl jasno hned. Přestupní termín končí za nějaký měsíc, tak doufám, že do té doby jasno bude.
Jste nervózní z toho, že ještě nemáte působiště?
Čím víc se čas krátí, tím je člověk pochopitelně nervóznější. Pro mě je situace složitější, protože jsem byl zraněný, což mi sebralo hodně času. Počítal jsem, že to nebude lehké a že budu muset jezdit na testy. Ale teď se cítím zdravý, což je důležité. Ke spokojenosti už mi chybí jen nabídka.
Jak hledáte zájemce o své služby?
Něco jde přes agenta, některé kluby, kde mě znají, oslovuji i sám. Problém je v tom, že všude mají brankáře nějak vyřešené a někoho navíc si v této době nemůžou dovolit. Že bych někde začal na lavičce a zkusil se prosadit, to nyní není jednoduché.
V minulém létě jste zkoušel štěstí na různých testech a brankářských kempech. Podobná možnost se vám nyní nerýsuje? Myslel jsem, že ano, ale zatím je to všechno v jednání. Víc budu vědět tento týden.
Loni vaše hledání skončilo úspěšně, když jste zakotvil v nizozemském Heerenveenu. Jak vypadalo zdejší angažmá?
Začal jsem chytat a dařilo se mi. Pak jsem ale onemocněl a vypadl ze sestavy. A když jsem se do ní vrátil, zranil jsem si rameno tak, že jsem zbytek sezony promarodil. To byla nepříjemná kaňka. Jinak jsem byl spokojený, nizozemská soutěž je hodně kvalitní a útočná, stadiony jsou plné. Kromě zranění mě jen mrzelo, že se týmu nedařilo. Ale s klubem jsme se domlouvali, že na mě uplatní opci, byli rozhodnutí za mě zaplatit Brnu. Jenže měsíc před tím, než měli tu opci uplatnit, jsem se zranil. To byla obrovská smůla.
Minulý rok jste preferoval západní či severní angažmá. Platí to pořád?
Měl jsem dvakrát Řecko, to jsem odmítl. Kypr jsem zatím neřešil, tam možnosti jsou, ale tuto oblast nepreferuji. Dávám přednost západu, tedy Německu, Anglii, Holandsku. Ale vím, že v mé situaci si nemůžu až tak vybírat a nebude jednoduché se tam dostat.
Proč vás vlastně jih odrazuje?
Je to tam takové dobrodružství. Já ho zažil už v osmnácti letech a znovu bych ho prožít nechtěl, nemám na to mentalitu. Pokud nebudu muset, tak bych tam jít nechtěl. Na dovolenou je to ideální oblast, ale na tu mám čas po kariéře. Fotbal bych raději hrál jinde. Podobně to vidím s Ruskem. Z něj jsem měl taky nabídku, ale šlo o tým hodně vzdálený Moskvě, tak jsem nad tím ani neuvažoval. Myslím, že fotbal by se měl hrát v podmínkách, které jsou tomu uzpůsobené. V Rusku se může hrát dobře hokej, ale trénování na umělých trávách není nic moc. Jediné, co tam mají fakt výborné, jsou peníze.
Nebojíte se, že nakonec žádné angažmá neseženete?
Abych řekl pravdu, to je jediná věc, na kterou se můžu připravit. Pokud se to stane, tak to bohužel bude realita a budu muset zůstat ještě půl roku v Brně.
Návrat do brněnské branky je pro vás uzavřená kapitola?
Já si myslím, že ani nikdy nebyla otevřená. Já bych pochopitelně chuť měl, o tom žádná, ale tato situace se vůbec neotevřela. Takže není o čem mluvit.
