Reprezentant Pobřeží slonoviny přijal pozvání k on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.cz, odpovídal ve středu odpoledne.
Na co se čtenáři ptali?
Tvůj kariérní růst je ukázkový. Jak moc pro tebe byly těžké roky v B týmu Sparty. Jak často s tebou mluvil manažer a trenéři Sparty a přesvědčovali tě, že tvůj čas přijde?
Bylo to samozřejmě hodně těžké, musel jsem si na všechno zvykat, učit se nový jazyk. Musíte mít sílu. Samozřejmě mi hodně pomáhaly rozhovory s trenéry, kteří mě povzbuzovali, drželi mě a říkali, ať makám. Vydržel jsem a jsem o krok výš. Ale to neznamená, že jsem spokojený. Pozor, to skutečně ne! Musím na sobě dál pracovat a zlepšovat se.
Jakou máš oblíbenou barvu kopaček?
To je jedno. Kopačky samy nehrají fotbal, to já musím dávat góly.
Co říkáš na české holky?
Češky jsou krásné :) I moje přítelkyně je Češka.
Jak je to s tvým jménem? Wilfried je křestní, Bony je příjmení, ale všichni ti říkají Bony... Jak máš nejraději, když se ti říká?
V Africe je to tak, že Wilfried je křestní jméno a Bony je příjmení. Takže na sparťanském dresu vlastně nosím svoje křestní jméno, a ne příjmení jako ostatní hráči. Ale teď už jsem si zvykl, že mi tady říkají Bony, nevadí mi to.
on-line rozhovorodpovědi Bonyho Wilfrieda najdete zde |
Wilfried naposled rozhodl ligový zápas v Liberci. Dvě minuty před koncem si počkal na přihrávku Pamiče, z místa švihl levačkou a z 15 metrů nádherně trefil horní roh branky. "Mám obrovskou radost, vítězství jsme moc potřebovali," říkal po utkání, které Sparta vyhrála 2:1.
V Liberci sparťané šest let neslavili, o to je Wilfriedova trefa pro ně cennější. "Pro Liberec to musel být šok, jak jsme zápas otočili."
Nebylo to poprvé, kdy se sparťané dokázali vyhrabat z nepříznivého stavu a ještě vyhrát. A Wilfried byl většinou u toho. Například v derby se Slavií dal vítězný gól ještě o minutu později než v Liberci. Proti Mladé Boleslavi v závěru zařídil remízu, tři body trefil v Příbrami. V Olomouci po jeho hlavičce zahrál domácí Rossi v pokutovém území rukou a penalta v předposlední minutě přinesla rovněž vítězství.
V evropských pohárech jeho góly pomohly k triumfům proti Palermu a v Liepaje. Dva góly dal před týdnem Lausanne, ale taky dvakrát chyboval před vlastní brankou, čehož soupeř využil, a zápas nakonec skončil 3:3.
"Jsem moc smutný a zklamaný. Že jsem dal dva góly? Nezajímají mě, jsou k ničemu, když mužstvo nevyhrálo," říkal.
Hlavní je tým a tři body. To Wilfried opakuje v každém rozhovoru. Na hřišti možná působí jako sobec, ale pro spoluhráče by se rozdal.
Hvězdou ligy byl už v minulém ročníku, jeho devět ligových branek přispělo Spartě k titulu. Po třinácti letošních ligových zápasech jich má sedm, navíc do dvou utkání vůbec nenastoupil. V pohárové Evropě se trefil pětkrát. A to mu pomohlo si splnit jeden ze snů: dostal se do nominace národního mužstva Pobřeží slonoviny.
V kvalifikačním utkání o postup na Africký pohár odehrál v Burundi dvacet minut a ze všech stran slyšel chválu. "Všichni říkali, že při svém prvním zápase málokdo zahrál tak jako já," tvrdil Wilfried.
"Když jsem byl v Abidžanu na reprezentačním srazu, tak jsem se potkal s rodinou i s kamarády. Bylo to moc milé, povzbuzovali mě, abych vydržel a pokračoval dál," prozradil čtenářům v on-line rozhovoru.
Wilfried je ve Spartě tři roky a prošel si těžkými začátky. Nejdřív dlouho nastupoval jen za juniorku, a když se dostal do áčka, neproměňoval šance, neplnil si defenzivní úkoly a sklidil kritiku od starších spoluhráčů.
Když nedávno rozhodl derby na Slavii, stoper Tomáš Řepka na něj v euforii vyskočil a Wilfried ho po trávníku nosil na ramenou. Stejná scénka se opakovala i po utkání v Liberci.
on-line rozhovorodpovědi Bonyho Wilfrieda najdete zde |
