Je středa, za patnáct minut deset. V recepci centra je živo. Hráči se scházejí před prvním tréninkem dne. Dorostenci Pára s Fabiánem táhnou velkou brašnu s míči, v sále je ticho.
A najednou se hlasitě ozve: „Hele novináři. Člověk před nima uteče do Nymburka a už jsou tady zase.“ Autor hlášky? Samozřejmě Martin Abraham.
„Je tady ve svém živlu, hodně divočí,“ prozradil na spoluhráče záložník Marek Matějovský. „Troufá si i na reprezentační atlety, kteří se tu také připravují.“ Těsně po desáté už je fotbalistů plné hřiště. První, druhý, třetí....
Fotoreportér hledá známé tváře. Najednou si všímá: Kde je Kulič? Jasně, největší hvězda klubu na trávníku chybí. Že by přece jen byl na odchodu do Sparty? „Hlavně v tom nehledejte žádnou senzaci,“ žádá kouč Dušan Uhrin. „Mára si včera trochu natáhl třísla, takže teď je na masáži.“
Zatímco asistent Čuhel vede ostrou rozcvičku, Uhrin se s papírkem v ruce prochází po ploše a systematicky upouští na zem barevné kužely. Za chvíli jich je více než branek při lyžařském slalomu.
Obránce Rajnoch si stahuje tepláky a žádá od kustoda krátké trenýrky. Jakoby by tušil, že mu za chvíli bude horko. Uhrin zvýšeným hlasem představuje hráčům jednotlivá stanoviště. Kruhový trénink je hlavní „lahůdkou“ dopolední fáze. „Jedem, jedem. Jenom patnáct vteřin, ale naplno,“ hecuje trenér.
Hop, hop. Dlouhán Rolko skáče snožmo přes vysoké překážky. Vedle je ve hře medicinbal, fotbalové míče, speciální cviky. Hráči hbitě mění místa a tím i způsoby zátěže. Trávník trpí pod záběry kopaček a za chvíli jsou na něm vydupaná místa. „Mě to snad zabije,“ vydechne zkušený útočník Radim Holub.
Hvizd, konec, úleva. Pár fotbalistů ještě kope na branku, zbytek pospíchá za odpočinkem. „Rychlá sprcha a oběd,“ popisuje další program Matějovský. „Já teď jdu zalehnout,“ hlásí už najedený Holub.
Trénink však pro hráče zdaleka nekončí. Ve tři hodiny už jsou zase pohromadě, jen na jiném hřišti v opačném koutě rozlehlého areálu. Hraje se modelovaný zápas, modří proti oranžovým. „Přihrávky dozadu jsou zakázané,“ určuje kouč Uhrin. „Teď jedeme na dva doteky,“ mění zase pravidla.
Hráči ožívají, fotbal je baví. Určitě už se těší na normální utkání. Jenže než se dočkají, čeká je ještě pár ostrých dnů. Podobných tomu včerejšímu.
