Vývoj v Monaku dodával slávistům klid. Věděli, že i prohra až o tři branky jim při porážce bulharského konkurenta může stačit k postupu.
"Od vyloučení Kozáčika nám ani nic jiného nezbývalo. Proti rozjetému Hamburku jsme na jeho hřišti v deseti neměli moc velkou šanci zápas otáčet. Naštěstí Monako brzy dalo gól na 1:0," řekl Karel Jarolím.
Kdybyste během zápasu zkusili vytočit telefon trenéra Slavie, asi by vás překvapilo, že bude chvíli vyzvánět. Kouč nechtěl nic ponechat náhodě a se svým kamarádem ve Francii byl v přímém kontaktu. "Ale telefon jsem nezvedal, jen jsem přijímal esemesky," usmál se Jarolím.
Hráčům zpočátku nic neříkal, až ke konci vyslal přes krajní hráče informaci na hrací plochu. "Rychle jsme to mezi sebou rozhlásili," řekl záložník Lukáš Jarolím.
Bratru Davidovi, který hájil barvy Hamburku, Lukáš o výsledku monackého utkání řekl až po závěrečném hvizdu.
Monako nejprve dělalo Slavii radost, zvýšilo na 2:0, jenže šest minut před koncem bulharský fotbalista Dimitrov snížil a Sofie bojovala o postupové vyrovnání.
Neúspěšně. Závěrečná esemeska pípla Jarolímovi těsně před konečným hvizdem hamburského střetnutí. Žádná exploze radosti se však na lavičce nekonala, z dálky to vypadalo, že trenéři na zprávu z Monaka pořád ještě čekají.
"Byl jsem psychicky tak vyčeraný, že jsem se radovat ani nemohl," přiznal Karel Jarolím.
