Tenkrát v květnu 2004 v Gelsenkirchenu byl náhradníkem, když spoluhráči z Monaka ve finále podlehli Portu 0:3. Teď patří k oporám Bordeaux, které ve středu v noci postoupilo do čtvrtfinále. "Vážíme si toho," říká.
Odveta proti Olympiakosu Pireus vypadala na pohodový zápas, který se však během okamžiků významně změnil.
Po vítězství před třemi týdny v Řecku 1:0 vedl francouzský tým stejným rozdílem i doma. A když byl po hodině hry za surový faul na Plašila vyloučen hostující Derbyshire, zdálo se, že Bordeaux nemůže postup minout.
"Vypadalo to s námi opravdu dobře, ale najednou byl ideální scénář pryč," přiznal osmadvacetiletý český záložník, když se ve čtvrtek vracel z tréninku domů.
Hosté v oslabení vyrovnali a v tu chvíli jim gól stačil k tomu, aby Bordeaux vyřadili. Navíc šli záhy do deseti po vyloučení kapitána Diarry i domácí.
Zapochyboval jste o postupu?
Nedá se říct, že bych měl obavy, ale člověka v takovou chvíli napadnou různé věci. Co kdyby to náhodou nevyšlo. Gól, červená karta, ideální to nebylo. Ale na druhou stranu nás ten inkasovaný gól probral. Vzchopili jsme se a začali zase pořádně hrát.
A v závěru jste skórovali, vyhráli 2:1 a v letošním ročníku Ligy mistrů zůstáváte nejúspěšnějším klubem.
Že jsme ten zápas nakonec zvládli, to nám může pomoct. Dokázali jsme si, že si umíme poradit i v těžké situaci.
Bordeaux poprvé postoupilo do čtvrtfinále. Oslavili jste to?
Kdepak. Zápas skončil po půl jedenácté večer a hned ráno jsme měli trénink. Teď hrajeme každé tři dny, to je pořádný zápřah. A pak není co oslavovat, ještě jsme nic nevyhráli.
Ale být mezi nejlepšími osmi v Lize mistrů je přece úspěch?
To ano, vážíme si toho. Kdyby před sezonou někdo řekl, že budeme ve čtvrtfinále Ligy mistrů, tak by mu moc lidí nevěřilo. Měli jsme těžkou skupinu s Juventusem a Bayernem. A samozřejmě postup přes Olympiakos je úspěch.
Francie má ve čtvrtfinále ještě Lyon. Co tomu říkají fanoušci?
Euforie tady zatím není. Lyon už ve čtvrtfinále byl, spíš jsou zvědaví, jestli se někdo dostane do semifinále. To už by bylo něco. Na to se tady čeká dlouho.
Od roku 2004, kdy jste s Monakem došli až do finále.
Jo, to bylo pěkný, ale do finále máme ještě daleko.
V pátek je los, koho byste si přál?
Jméno neřeknu, je to zbytečné. Ve čtvrtfinále si nevyberete, nechám se překvapit.
V neděli hrajete s Lille o první místo v lize. Jste po ošklivém faulu v pořádku? Nastoupíte?
Záleží na trenérovi, já jsem připraven. Nohu mám jen naraženou, nic poškozeného není. Každopádně je to hodně důležitý zápas, půjde v něm o sebedůvěru pro závěr ligy.
Hrajete o titul, šanci máte i v Lize mistrů. Co vás láká víc?
Nemůžu říct, že bych dal přednost jednomu, nebo druhému. Ale titul chci, ligu jsem ještě nikdy nevyhrál.
