„Mám důvěru od trenéra. A když jí cítím, je to pro mě fajn,“ pochvaloval si Jan Chramosta.
V Irsku jste vyhráli 3:2, takže když se vám povedlo hned v 9. minutě odvety skórovat, přineslo to týmu uklidnění?
Asi ano. Chtěli jsme začít aktivně, podařilo se nám donutit soupeře k chybě a já jsem to zužitkoval gólem. Pak jsme mohli hrát více v klidu. Dvakrát jsme vyhráli, jsem rád, že jsme druhé předkolo zvládli.
Zapojil jste se i do druhé gólové akce.
Tahle branka mě potěšila ještě více než ta moje předchozí. Padla totiž po krásné akci, přesně takhle chceme hrát. Kombinovat po zemi, dávat si kolmé přihrávky.
Pět nastřílených gólů, dva střelci, vy a Golgol Mebrahtu. Takže spolupráce klape podobně jako loni na podzim?
Zatím se nám daří, ale ještě je brzy to hodnotit, vždyť je teprve začátek sezony.
Ve druhém poločase jste se sám hlásil o střídání. Co se přihodilo?
Začal jsem trochu cítit břišní sval, tahal mě. Nechtěl jsem nic riskovat, tak jsem šel dolů. Snad to nebude nic vážného.
Soupeřem byli Irové, známí svou tvrdou hrou. Je vaše zranění tohoto výsledkem?
To bych ani neřekl. Já totiž ani nevím, jak se mi to stalo, nejsem si vědom žádného souboje, který by to zavinil. Spíš tam byla nějaká prudká změna směru.
Albánie nebo Kazachstán? Soupeře z které země si pro další předkolo přejete?
Přemýšlel jsem o tom. Spíš asi albánského protivníka, kvůli kratšímu cestování.
