Před dvěma lety přišli o triumf v Lize mistrů ve třetí minutě nastavení, tentokrát proti stejnému soupeři prohráli na penalty. Znovu je od vrcholu dělil kousíček, ale stejně opět zažívali nepříjemné pocity poráženého.
„Bolí to, hodně to bolí. Tenhle tým si nezaslouží, aby něco takového zažil dvakrát za sebou. Jsme z toho zkroušení,“ řekl záložník Saúl Ňíguez.
Fernando Torres měl nepřítomný výraz a po tváři mu stékaly slzy. Další si přes obličej přetáhli dresy, aby jejich smutek nebyl tak vidět.
Ti, kteří porážku ustáli lépe, utěšovali Juanfrana. Jeden z nejzkušenějších hráčů Atlétika trefil ve čtvrté sérii penaltového rozstřelu tyčku, čímž přihrál triumf městskému rivalovi.
Na tribunách plakaly nejenom fanynky, ale i urostlí muži. Pak však diváci spustili vděčný potlesk: „Děkujeme za úžasnou sezonu! Vážíme si toho, co jste dokázali!“
Fanoušci ocenili jízdu svého týmu, který si na cestě do finále poradil s Barcelonou i Bayernem Mnichov. Ale třetí gigant už byl nad jeho síly.
„Trápí mě, když vidím ty zklamané lidi, kteří zaplatili za lístek a přijeli nás podpořit. Cítím zodpovědnost za to, že jsme jim nepředali radost, kvůli které dorazili,“ prohlásil trenér Diego Simeone, který stál před kotlem fanoušků snad nejdéle z celého týmu.
Čekání na slavnostní ceremoniál trvalo sotva pár minut, ale fotbalistům Atlétika se musely zdát jako věčnost. Sportovně počkali na dekorování nového šampiona a pak zmizeli v útrobách věhlasného stadionu San Siro.
Kabina se poté zahalila do nekonečného smutku...
„Věřím, že jednou Ligu mistrů vyhrajeme, protože tenhle tým by si to zasloužil. Je důležité, že jsme se opět dostali do finále, i když jsme nevyhráli. Jsem pyšný na to, co jsme dokázali. Jeli jsme na sto procent, ale nestačilo to. V tom je krása i krutost fotbalu,“ uvedl kapitán Gabi.
Jeho spoluhráč Saúl dodal: „Nepřestaneme bojovat, dokud Ligu mistrů nevyhrajeme!“
