Jak to dopadlo?
Vyplynulo to přirozeně - přišel jsem poprvé do kabiny áčka a zahlásil do prostoru: Čau! Pavel navíc žádné vykání nevyžaduje, naopak mě hodně na hřišti podporuje. Třeba když jsme hráli doma s Tel Avivem a já hned po příchodu na hřiště zahodil velkou šanci, byl jsem pořádně nas... Pardon, naštvaný. Pavel za mnou okamžitě přiběhl, ať zvednu hlavu, že přijdou další šance, to mi obrovsky pomohlo. Vykání zkrátka nepřipadalo v úvahu, v tomhle směru nebyl žádný problém.
V jiném směru problém byl?
Vzpomínám si, jak jsem stál před prvním tréninkem s áčkem na chodbě a byl šíleně nervózní. Vždyť ty hráče jsem znal spíš jen z televize, i když jsem je samozřejmě občas potkával na stadionu, někteří byli v české nebo slovenské reprezentaci. Naštěstí na tréninku nervozita opadla a postupně to bylo lepší a lepší.
Teď už nervózní nejste?
Ani ne. Jsem v kádru už asi dva roky, i když jsem dlouho čekal na šanci. Na mém postu hrál Milan Petržela, teď je tam Franta Rajtoral, dostat se přes tyhle výborné fotbalisty je hodně těžké. V létě jsem dokonce přemýšlel, že půjdu někam na hostování, abych pravidelně hrál. Bylo už něco domluveného v druhé lize.
Coimbra - PlzeňČtvrtek, 21:05 |
Byl jste zklamaný, že to nevyšlo?
Abych řekl pravdu, nejdřív docela jo. Ale můj agent se bavil s trenérem Vrbou a vzkázal mi, že bych měl dostávat víc šancí. Řekl jsem si, že lepší postoj než být zklamaný bude zkusit se poprat o místo. A teď jsem rád, že jsem zůstal.
Pro mladého hráče musí být velká škola být v týmu, který hraje nejlepší fotbal v Česku, ne?
Je to požehnání, ale když jsem čekal na šanci, vrtalo mi hlavou, jestli by nebylo lepší být třeba v Příbrami, Brně, že už bych třeba v takových týmech hrál ligu dřív. Bylo někdy složité zůstat trpělivý. Nyní už je to mnohem lepší. I když pořád úplně nepatřím do základní sestavy, vím, že do ní mám blíž než v minulosti. Když na mě trenér Vrba ukáže, abych šel během zápasu do hry, už se tím nestresuju. Místo toho si pomyslím: Super, dal mi důvěru, teď musím ukázat, že na to mám!
Takže už by pro vás byla 2. liga, o které jste ještě v létě přemýšlel, málo?
Do té doby jsem hrál jen třetí ligu, takže tenkrát by to pro mě byl krůček nahoru. Měl jsem také před očima příklad Vládi Daridy, který se otrkal v druholigovém Sokolově a pak začal hrát stabilně za Plzeň. Ale ano, kdybych nyní přemýšlel o odchodu, věřil bych si na první ligu.
Pro velký fotbal vás mimo jiné připravil i známý trenér Žaloudek, že?
Byl jsem pod ním jako kluk jen dva roky, ale byl to pro mě klíčový trenér. Bydlel v Nýřanech, kde bydlím i já, a fotbalově mě vychoval. S časovým odstupem si uvědomuji, jaké jsem měl ohromné štěstí, že jsem ho potkal. Když pak zemřel, brečel jsem a určitě jsem nebyl sám.
Hodně to vzalo i jeho nejznámějšího odchovance Pavla Nedvěda. Vyprávěl vám o něm pan Žaloudek?
Motivoval nás jeho příkladem. Vzpomínal, jak u něj Pavel o prázdninách i spal: ráno šli na hřiště a domů šli až večer. Pavel celý den makal.
David Štípek
Jste taky takový?
Myslím, že Pavel byl i v tomhle výjimečný, nejde se s ním v ničem srovnávat. Ale snažím se nic nešidit, a když nejsem unavený, ještě si něco přidám. Jednou se mi to ale pořádně nevyplatilo.
Nedvědovský přístup se vám nevyplatil?
Už jsem trénoval s áčkem a po jednom z tréninků jsem cítil, že toho ještě nemám dost. Tak jsem se zeptal pana Vrby, jestli můžu jít s béčkem. Dovolil mi to, já si na tom tréninku zlomil lýtkovou kost a dlouho byl mimo.
Nadával jste si?
To úplně ne, ale je pravda, že jsem si myslel: Vidíš, kdybys seděl doma, ušetřil by sis půl roku kariéry.
Už jste zpátky a od soboty máte první gól v lize. Nezkazilo vám radost, že v Liberci padl z přehlédnutého ofsajdu?
Ani ne, protože na hřišti jsem o ofsajdu nevěděl. Zpětně jsem se o ofsajdu dozvěděl a asi mě to trochu zamrzelo, ale ty bezprostřední pocity byly skvělé. Tím spíš, že jsme zápas otočili z 0:1 na 2:1. Upřímně, když jsme prohrávali, byl bych vděčný i za bod.
Ještě vděčnější asi budete za bod z Coimbry, který by vám zajistil jaro v Evropské lize.
To by byla fantazie! Hlavně proto, že bychom bod nemuseli honit v posledním zápase skupiny doma s Atlétikem Madrid.
Sníte i o tom, že by bod zajistil váš gól?
Ne, takové sny nemám. Ať dá gól kdokoliv, nebo i kdyby měl zápas skončit 0:0, bude to pořád stejné štěstí.
David ŠtípekNarozen: 31. května 1992 |
Přitom vy jste se v evropském poháru už trefil, kuriózně dřív než v domácí lize: pomohl jste gólem k výhře v Chórzowě v kvalifikaci o Evropskou ligu.
Ten gól stavím na stejnou úroveň jako ten sobotní v Liberci.
Když jste se v Polsku trefil, říkal jste, že ho doma zapijí. Stalo se?
Jo, stalo... A to tak mocně, že si táta zlomil ruku.
Prosím?
Byl se známými někde na zábavě, takže zápas neviděl. Volal jsem mu, on to následně z radosti trochu přehnal, pak šel pěšky domů, jaksi neodhadl cestu, a skončil v příkopě.
Koukám, že vaše rodina kvůli fotbal doslova trpí. Vy jste si zlomil nohu, otec ruku...
Však mi také ve srandě říkal, ať mu koukám proplatit pojistku.
