Pro některé fandy Chelsea jsou idolem jiní: Frank Lampard, John Terry i Petr Čech vyhráli v klubu víc trofejí než nevysoký Ital.
Jenže když se řekne Gianfranco Zola, většina příznivců mluví stejně.
Legenda!
Král!
Pan fotbalista, ohromný sympaťák, osobnost.
„Když v roce 1996 přicházel, z Premier League se teprve začínala stávat nejbohatší a nejsilnější liga světa. Nebyla tak kvalitní, nebyli jsme zvyklí na nejlepší techniky z Evropy. Zola předváděl kousky, které anglický fotbalista nesvedl. Lidi na něj zírali. Oceňovali ho víc a jinak, než by tomu bylo dnes,“ líčí Dan Billingham, reportér nezávislého webu These Football Times.
Podobně mluví i Radoslav Kováč, kterého si Zola přivedl do West Hamu na začátku své - zatím nepříliš oslnivé - trenérské kariéry.
„Občas si s námi před zápasem kopl na dvě a všichni říkali: kdyby si dal pár tréninků navíc, klidně mohl ještě hrát Premier League. Tak skvělej to byl hráč! Neuvěřitelné,“ vzpomíná Kováč na společné časy.
Tenkrát bylo Zolovi lehce přes čtyřicet. Dnes je někdejšímu útočníkovi dvaapadesát, dělá asistenta Mauriziovi Sarrimu v Chelsea a jeho příštím soupeřem bude ve čtvrtek večer Slavia.
Maradonův učedník
Že se ze Zoly stal zrovna fotbalista (a později kouč), není náhoda. Jeho tatínek vlastnil klub doma na Sardinii a malý Gianfranco od tří let koukal na tréninky. Brzy začal kopat taky, jeho talent ale dlouho zůstával širší veřejnosti zatajený - do třiadvaceti hrál jen třetí ligu.
Gianfranco Zolaprofil  Narozen: 5. července 1966 |
Až si ho všiml jistý Luciano Moggi, zaplatil dva miliony lir a Zola oblékl světle modrý dres Neapole.
Spřátelil se s fenomenálním Diegem Maradonou, společně slavili v létě 1990 titul, po trénincích si pravidelně přidávali a pilovali všemožné technické dovednosti.
„Naučil jsem se od něj všechno. Pozoroval jsem, co a jak dělá. A nakonec jsem dokázal zakroutit střelu z přímého kopu přesně jako on,“ vybavuje si Zola.
První mistrovský pohár však nakonec zůstal jeho jediným, byť ostatních trofejí získal ještě několik. S Parmou, kam odešel kvůli zhoršující se ekonomické situaci v Neapoli, vyhrál Pohár UEFA. Právě tam si nadobro upevnil pozici mezi nejlepšími italskými fotbalisty.
Jeden z elitních hráčů celé soutěže ale postupně v Parmě přišel o místo, trenér Carlo Ancelotti dával v útoku přednost jiným a Zolu stavěl na levý kraj zálohy. Což malému střelci nevonělo. Vyhlásil, že rád změní adresu.
A zrodila se legenda.
Kouzelník s pětadvacítkou
„Zola byl až neuvěřitelně šikovný, byl přesně tím typem fotbalisty, pro kterého mají fanoušci v srdci speciální místo,“ praví novinář Billingham. „Pro mnohé příznivce Chelsea je stále nejoblíbenějším hráčem vůbec.“
Italský technik si je získal během sedmi sezon výtečnými výkony. Byl u dvou triumfů v FA Cupu, dal vítězný gól proti Stuttgartu ve finále PVP, získal Ligový pohár, evropský i anglický superpohár.
K tomu si připsal nespočet asistencí i osmdesát branek.
Střela levačkou, či pravačkou? To mu bylo jedno. Tu brilantně zakroutil přímý kop, jindy tancoval kolem obránců, příště mu zase pomohlo obdivuhodné zrychlení. Zola měl skvělou myšlenku a nebál se originálního řešení.
Jako při slavném gólu proti Norwichi.
„Ten byl z říše fantazie,“ chválil Zolovu chytrou a precizně provedenou patičku do horního rohu tehdejší trenér Claudio Ranieri. „Gianfranco je kouzelník.“
Bylo to v jeho předposlední sezoně, během které popíral trenérovu omlazovací strategii a říkal si o další a další příležitosti.
Drobný Ital, který si v devadesátých letech musel zastřihovat rozevláté dresy, protože mu byly velké, se stal ozdobou náročné anglické ligy. Fanoušci Chelsea ho těsně před odchodem domů do Sardinie zvolili nejlepším hráčem všech dob.
„Když jsem do Anglie přišel, jako bych se znovu zamiloval do fotbalu,“ vzpomínal Zola.
A fandové si zamilovali jeho. Nezatratili ho, ani když na Stamford Bridge přijel coby trenér rivala West Hamu.
Když se soupeři tleská vestoje
To už Chelsea několik let patřila Abramovičovi, který klub převzal těsně po Zolově loučení. Z útočníka se stal trenér, který novou kariéru odstartoval v jiném londýnském klubu: West Hamu.
„Přijeli jsme na Chelsea, sudí pískl do píšťalky a prvních pět minut byl stadion na nohou. Všichni tleskali Gianfranku Zolovi, přitom to byl soupeř! To jsem nikdy neviděl,“ vybaví si silný zážitek Kováč, který za West Ham hrál dva a půl roku.
Zola prožil ve West Hamu solidní úvod do nového řemesla, jenže ve druhé sezoně se jen těsně vyhl sestupu a přišel vyhazov. „Slušně začal i následně ve Watfordu, ale celkově je jeho trenérská kariéra neúspěšná,“ hodnotí Billingham štace v Cagliari, katarském Al-Arabi a Birminghamu.
„Proto byl překvapený, že ho v létě Chelsea oslovila.“
Zolův návrat je nicméně z několika pohledů logický. Pomáhá krajanu Sarrimu s adaptací a sám se od něj hodně učí, podílí se na zlepšování ofenzivních hráčů a hlavně: je klubovou legendou, což je přívlastek, který má u příznivců velkou váhu.
Třeba si na konci sezony v Baku připíše první trenérský úspěch. Napřed ale Chelsea musí v cestě za vítězstvím v Evropské lize dokončit rozdělanou práci proti Slavii.
Kováč: Na Zolu nezapomenu, je to skvělá personaJako začínající trenér si ho do West Hamu vybral. Jeho, českého reprezentanta z ruského Spartaku. „Povedl se mi ve Wembley zápas za nároďák a Zola mě chtěl. Nejdřív to bylo půlroční hostování, pak mi v létě 2009 zavolali znova a podepsal jsem smlouvu na tři roky,“ vybavuje si Radoslav Kováč.   Čím si vás získal? Neměl kvůli drobnější postavě problém získat si respekt? Jak byste popsal jeho přístup? Jste se Zolou ještě v kontaktu? (vp, min) |
