Ani slovem si nepostěžuje. Bere svou historickou roli s pokorou a nadhledem. Dnes večer ovšem v brance bude. A příště – v baráži o světový šampionát – zase. Bude-li zdravý.
„Co bych obětoval, abych mohl aspoň jednou zažít mistrovství světa? Ten turnaj je nejvíc, koná se jednou za čtyři roky, Češi na něm byli zatím jedinkrát, takže dovolenou rád oželím,“ poví s úsměvem. Je smířený, vyrovnaný a mluví k věci.
Když jsem byl mladší a nepodařil se třeba poslední trénink před zápasem, přemýšlel jsem: Chlapče, nic moc, to může být průšvih. A dneska? Nenervuju se předem. Co se stane před výkopem, nemá cenu řešit, protože důležité je to, co teprve přijde.
