Poslední hodiny zbývají do chvíle, kdy se Katar dočká dvou velkých premiér.
Poprvé hostí fotbalové mistrovství světa. Poprvé se ho také účastní.
A tak snad ani není divu, že poslední trénink v předvečer nedělního zahajovacího utkání s Ekvádorem probíhá téměř v utajení a za přísných bezpečnostních opatření.
Než se vůbec na hřiště v honosném areálu Aspire dostanete, projdete hned třikrát kontrolním rámem. Každý krok hlídají pořadatelé, kteří ve spletitém bludišti před vchodem navigují: Tady zahněte doprava. Tam doleva. Rovně. Tudy na tribunu, prosím.
Kdo by snad čekal, že Katar z posledního předzápasového dne udělá show pro fanoušky, nemohl by se plést víc. Vstup do areálu je jen pro akreditované novináře, hřiště je dokonale skryté za vysokými ploty oblepenými reklamními bannery, z dálky čouhají jen stožáry s umělým osvětlením.
Dokonce i hosté v přilehlém přepychovém hotelu Torch, který se - jak anglický název napovídá - tyčí nad okolní zástavbou jako pochodeň, museli podepsat cosi jako příslib mlčenlivosti: jelikož z pokojů vidí na tréninky, mají zákaz natáčet, fotit či jakkoli informovat o čemkoli, co se jim na trávníku pod okny šustne.
Když Katar skolil i Brazílii s Anglií. Od fotbalistů z tankerů až k Pelého show |
Také před zhruba padesátkou přítomných novinářů jako by se Katařané, vedení holohlavým španělským koučem Felixem Sánchezem, snažili skrývat v rohu hřiště, co možná nejdál od kamer a fotoaparátů. Snad aby zástupci médií z krátkého výklusu, rozcvičky či baga nevykoukali, jaká taktika se na neděli chystá.
A divíte se? Celý svět je zvědavý, jak se největší outsider s extrémní zkouškou popasuje.
„Čeká nás důležitý den. Historický moment,“ líčil Sánchez na odpolední tiskové konferenci. „Máme velkou motivaci, ale dobře víme, kdo jsme, jak se náš tým rodil a kdo proti nám stojí. Stojí před námi velká výzva.“
Tak velká, že sotva může být větší. Katařané touží ukázat, že když už k šampionátu přišli za podezřelých okolností a kvůli porušování lidských práv na ně celý svět kouká skrz prsty, aspoň na hřišti si zvládnou vysloužit obdiv.
Neradi by se do dějin zapsali jako první pořadatel, který na domácím mistrovství nevyhrál jediný zápas. Sny o postupu ze skupiny s Nizozemskem, Senegalem a Ekvádorem možná zní jako fantasmagorie, ale vězte, že s výjimkou Jihoafrické republiky se každé zemi, která kdy turnaj přivítala, povedlo přes úvodní překážky přelézt a postoupit.
Jenže Katar není tak docela obyčejný pořadatel. Vzhledem k téměř neomezeným finančním možnostem napumpoval spoustu peněz nejen do organizace turnaje, ale i do zahraničních trenérů a poradců, kteří se víc než deset let snažili pozvednou úroveň reprezentace, která přitom musí spoléhat na minimální hráčský materiál.
Už v neděli se svět přesvědčí, jak se jim to povedlo.