Lightning Seeds už mají období největší slávy za sebou, ale teď jejich píseň ožívá. Nejen na Twitteru, kde se z jejích slov mezi fanoušky stala mantra.
Znovu ji slyšíte všude, protože v Anglii je na prvním místě hitparád. Ta euforie je zase cítit po celé zemi. Stejně jako před dvaadvaceti lety, kdy se tým na domácím Euru prokousal do semifinále a vypadl - jako obvykle - na penalty.
Poslechtněte si hit Three Lions od skupiny Lightning Seeds:
Teď neoblíbenou disciplínu na cestě mezi nejlepší čtyři už jednou zvládl. A večer čeká v boji o finále Chorvatsko - na první pohled přijatelný soupeř.
Proto Angličané myslí nejvýš. „Ti kluci jsou jako my v šestašedesátém. Mají vítěznou mentalitu, jsou mladí, nebojí se. Můžeme mistrovství vyhrát!“ burcuje Geoff Hurst, muž, který před dvaapadesáti lety hattrickem ve finále do sítě Německa vystřílel Anglii na domácím šampionátu zatím jediné světové zlato.
Že by se teď opravdu fotbal vrátil domů? Nebo přesněji - že by se tam po dlouhé pauze vrátila nejslavnější fotbalová trofej? Ta šance je reálná, pokud tedy berete Anglii za kolébku fotbalu, jak zní její zprofanovaná přezdívka.
Ale kde je vlastně fotbal doopravdy doma? Tam, kde se začal hrát? Tam, kde ho ovládají nejlépe? Kde se nejdivočeji fandí? Kde se ze zábavné hry stává životní styl nebo přímo náboženství?
Za vynálezce se považují právě Angličané, ale těžko někdy jejich vášeň ke hře bude taková jako v Argentině, kde od roku 1998 na počest Diega Maradony oficiálně existuje maradoniánská církev.
V Peru loni fanoušci slavili postupový gól v boji o mistrovství světa tak divoce, že údaje ze seizmografů odhalily menší zemětřesení.
Southgate napodobil Brücknera, všiml si Čech. Anglie našla silný tým |
A co teprve Brazílie, která si sama přezdívá země fotbalu? Tam je kopání míče hlavní kulturní náplní, a koho by snad nezajímalo, je pomalu za exota.
Je složité určit, kdo má na fotbal vlastně patent. Archeologické nálezy dosvědčily, že podobnou hrou se bavili už Aztékové, Číňané či Japonci. A to dávno, dávno předtím, než v Anglii v roce 1858 kodifikovali první pravidla.
Ale kdyby Angličané opravdu z Ruska vezli domů zlatou trofej, buďte si jistí, že středobod fotbalového světa bude v tu chvíli na Britských ostrovech.
Ještě před rokem se přitom k téhle odvážné myšlence v Anglii upínal málokdo. V anketě na webu Voice of the Fans jen deset procent fanoušků věřilo, že má Anglie šanci mistrovství světa vyhrát. Teď otočili, protože vidí, že tým šlape jako už dlouho ne. Do semifinále světového šampionátu se Angličané protlačili po dlouhých 28 letech.
Raheem Sterling z Anglie (vpravo) zkouší překonat švédského gólmana Robina Olsena.
A aby měl fotbal šanci vrátit se domů, museli se změnit. Jako země věrná tradicím se Anglie léta držela toho, pro co se po světě vžilo označení ostrovní fotbal.
Vzadu urostlí hlavičkáři, od kterých se konstruktivní rozehrávka nedá čekat. Spíš rychlý nákop dopředu - a parťáci, poperte se. V záloze dříči s dobrou střelou z dálky a sem tam osamocený šikula s parádní kopací technikou, který toho sám moc nezmohl. Útok? Často sázka na čahouna, na jehož hlavu létal jeden vysoký míč za druhým. Nebo v posledních letech na bojovníka Rooneyho, kterému se ale pořádně povedlo jen Euro 2004 - později na velkých turnajích roli lídra nepotvrdil.
Chorvatsko - AnglieSledujte od 20.00 online. |
A jako bonus průšvih v brance - málokdy Angličanům na velkém turnaji zachytal gólman. Muži mezi tyčemi ji spíš pravidelně potápěli kiksy, kterým se celý svět smál. Pozdě, ale přece povolaní pochopili, že takhle to dál nejde.
Až s předloňským nástupem kouče Garetha Southgatea vyrostla Anglie z tuctovky v krásku, která má šanci uspět na světových molech. V čem hledat tu proměnu? „Trenér nám nechává na hřišti větší volnost. A to je hodně důležitá věc,“ zdůrazňuje stoper John Stones. „Někdy vás trenéři svazují spoustou pokynů, chtějí po vás tolik různých věcí, že znervózníte. To teď v nároďáku nehrozí.“
Jinak řečeno: Southgate v Angličanech znovuobjevil tvořivost. Stop rozbíječům, kteří všechno urvou silou a zabejčeností. Stop monotónnímu stylu. Stop sestavě plné třicátníků, zůstal jediný - křídelník Young.
Teď se nejvíc sází na mladého technika Alliho, který rozdává pasy rychlíkům Sterlingovi a Trippierovi. Na kapitána Kanea, který vyhrává hlavičky, ale silný je i na zemi. A také na brankáře Pickforda, který (a Angličané asi klepou na dřevo) zatím tým drží a vyhýbá se hrubkám, které dělali jeho předchůdci.
Anglický brankář Jordan Pickford během čtvrtfinále proti Švédsku
Jistě, síla Anglie nespočívá jen ve správné nominaci, kterou svaz oznámil prostřednictvím originálního videa, kde jména hráčů křičí rozjaření fanoušci ze všech koutů země.
Southgate našel i ideální rozestavení - unikátní systém, na který nejlépe sedí označení 3-3-2-2: tři střední obránci, dva halvbeci a střední záložník, dvě křídla a dva útočníci. Originalita, nebojácnost, touha - to je nová Anglie.
Ta, která může vrátit fotbal domů.
