Popravdě: všechny prognózy před šampionátem vycházely z faktu, že má Belgie ve svém kádru řadu hráčů, kteří působí nejenom ve špičkových evropských soutěžích, ale rovnou i v řadě špičkových evropských velkoklubů.
Tak pro přehled: Eden Hazard hraje v Chelsea, Daniel Van Buyten v Bayernu Mnichov, Vincent Kompany v Manchesteru City, Moussa Dembélé a Jan Vertonghen za Tottenham, Thibaut Courtois a Toby Alderweireld za Atletico Madrid, Marouane Fellaini za Manchester United... A tak by se dalo pokračovat.
Na hřišti to však vůbec nebylo vidět. Především první poločas byl ze strany Belgičanů zoufalý. Tým se nedostal do jediné šance, vázla mu rozehrávka, mezihra, přechod do útoku, na nějakou kombinaci fanoušci čekali marně.
A světě div se, obraz hry se nezměnil ani v okamžiku, kdy tým prohrával. Přitom hrál se zřejmě nejslabším soupeřem ve skupině H, v cestě mu stálo Alžírsko. Tým, který na posledním šampionátu nedokázal vstřelil ani jeden gól.
Dočkal se nyní. Sice z penalty, ale přece.
A Belgie? Ta hrála jako by nechumelilo: pořád stejně bezradně, pořád bez zápalu, bez nějakého náznaku změny. "Je to pro mě velké zklamání," nezastíral v přímém přenosu ČT televizní expert Vladimír Táborský, jenž upozorňoval, že mužstvo vůbec nevyužívalo kraje zálohy, ale stále dokola tlačilo míč přehuštěným středem.
S důkladnou obranou si Belgie nevěděla rady, ačkoli se jí po přestávce nedala upřít zvýšená snaha. A byť nakonec výsledek se štěstím v závěru otočila a zvítězila 2:1, do euforie má hodně daleko.
"Myslím, že Belgičanům spadl veliký kámen ze srdce. Obrat se konal jen díky tomu, že obrana Alžírska v závěru nehrála tolik koncentrovaně a pasivitou dovolila soupeři dostat se do šancí," řekl Táborský a poznamenal: "Příště hrajou Belgičané proti Rusům, a pokud budou chtít být úspěšní, budou muset hodně přidat."
