V něm Nizozemci v Johannesburgu podlehli Španělsku, jejich příznivce závěr zápasu naprosto zmrazil, některé i dohnal k slzám.
"Budou penalty a ty my umíme. Vyhrajeme a pojedeme až do rána," říkal ještě v pauze mezi dvěma částmi prodloužení Bert, mladík v obrovském oranžovém cylindru na hlavě. Ten stejně jako desítky tisíc dalších fanoušků dorazil podpořit své modly na hlavní maastrichtské náměstí. O pár minut později měl ale on i mnoho dalších hlavu sklopenou v dlaních a následně místo slavení zamířil domů.
Nedělní večer na maastrichtském náměstí měl původně vypadat ale zcela jinak, a to bez ohledu na zápas. Vše včetně dvou obřích obrazovek a pódia totiž bylo připraveno pro dlouho plánovaný koncert populárního houslisty Andrého Rieua. Jenže ten uznal, že pro jeho umění by to nebyla ta pravá chvíle a přenechal proto rozsáhlý prostor, které ze dvou stran lemují četné restaurace fanouškům.
"Mnozí fanoušci Andrého Rieua chtěli vidět i finále," vysvětlil mluvčí místní radnice Joseph Delfing, proč se nakonec jeho představení přesunulo už na odpoledne a to do výstavní haly města.
Ani to, ani nejroztodivnější úbory, účesy, převleky v národních maskách a hlavně hlasité a bouřlivé skandování ale nizozemské fotbalisty ke kýženému vítězství a světovému triumfu nedovedly.
"Nevím, co říct. Byl jsem si jistý, že vyhrajeme. Musím ale uznat, že Španělé si to zasloužili," podotkl zhruba čtyřicetiletý Jan, který na náměstí dorazil i s manželkou a třemi dětmi. A také s vlajkou a dvěma plastovými vuvuzelami v oranžových barvách.
Mezi davy bylo vidět i několik příznivců se španělskými vlajkami. Ze začátku se na ně sice kde kdo smál a potřásal si s nimi rukama, avšak po Iniestově brance raději z ulic zmizeli nebo alespoň svou radost decentně tlumili.
Jednoho přiopilého španělského fanouška nicméně museli vzít pod ochranná křídla maastrichští strážci pořádku, kterých byly v ulicích desítky. Jeho posunky a pokřiky se nelíbily některým zklamaným nizozemským fanouškům a zřejmě jen náhodný průchod policistů tohoto nerozvážného a provokujícího chlapíka zachránil před tím, že si na něm nevylili zlost.
"Zklamání. To víte, lidi neradi prohrávají," komentoval to prošedivělý elegantní pán, který se představil jako Robert. "Musím přiznat, že ač jsem velký fanda fotbalu, tak ten dnešní zápas se mi moc nelíbil," dodal při odchodu do nedalekých do posledního místa zaplněných podzemních garáží. "Moc jsme se těšili a děti taky a teď tohle," podotkl.
Maastricht ale nebyl zdaleka jediným místem v Nizozemsku, kde masy lidí při finále fandily v ulicích. Fanoušci se v ulicích a kolem restaurací, které se stejně jako na semifinále vyzbrojily množství televizí a monitorů, objevili prakticky v celé zemi s 16,5 miliony lidí.
Na náměstí u amsterodamského muzea přišlo podle některých odhadů kolem 180.000 fanoušků. Velké obrazovky ale byly i v přístavech Rotterdamu, Utrechtu i na dalších místech.
Jenže bujaré oslavy, které se protáhly až do časného rána a v již menší míře budou pokračovat i dnes, propukly nakonec v Madridu, Barceloně či Valencii. Popeláři tak aspoň budou mít čas uklidit všechny plastové kelímky, rozbité sklenice a tuny papírových ubrousků, tácků i vlaječek, které po fanoušcích v nizozemských ulicích zbyly.
