"Mistrovství světa by mělo být vrcholem mé kariéry, a to za nějaký risk stojí," říká Vladimír Šmicer.
Na šampionát do Německa chce jet za každou cenu: "Ať už jako hráč nebo jako fanoušek. Cítím se jako součást tohoto týmu a chtěl bych s ním zůstat."
Obnovené zranění stehenního svalu jej teď v přípravě hodilo zhruba o týden zpátky. Zase se vrátí k rehabilitacím, léčbě laserem a k posilování. Na míč si musí nechat zajít chuť.
Dnes třiatřicetiletý fotbalista se od začátku přípravy na mistrovství světa potýká se svalovým zraněním. Na soustředění v Seefeldu až do úterý trénoval individuálně. "Pořád jsem si přidával, nohu jsem zatěžoval víc a víc, a zdálo se, že to bude v pořádku," popisuje.
I na úterním tréninku vše začalo podle optimistických prognóz. "Vypadalo to dobře, až do hry na dvě branky jsem se cítil skvěle. Pak jsem chtěl jsem nahrát Barošovi a přitom mě píchlo v koleni. Hned mi bylo jasné, že něco není v pořádku."
Vyšetření v nemocnici v Innsbrucku potvrdilo diagnózu: zranění je zpátky.
"Cestou z nemocnice jsem měl černé myšlenky. V hlavě mi to hrozně šrotovalo, myslel jsem, že je konec," přiznává Šmicer. "Po návratu do Seefeldu jsme si sedli s trenérem a doktorem a domluvili jsme se, že o ještě zkusím. Je naděje, že se to včas uzdraví."
Dnes měl Šmicer volný den a mohl jen odpočívat. "Včera mě to bolelo, dnes je to lepší. Mohu chodit a necítím žádnou bolest," říká.
Jisté však je, že záložník francouzského Bordeaux nestihne žádný z přípravných zápasů před šampionátem a možná nebude zcela fit ani na úvodní duely v Německu. "Chtěl jsem být na mistrovství stoprocentně v pořádku už od prvního zápasu, ale tahle naděje se hodně zmenšila. Musím doufat, že kluci postoupí ze skupiny, abych jim byl ještě něco platný," soudí Šmicer.
V reprezentaci odehrál 81 zápasů a nejednou se osvědčil jako trenérův žolík, který naskočí v průběhu zápasu a ještě ho stihne výrazně ovlivnit. Už před deseti lety dal postupový gól v základní skupině na Euru 1996, na minulém mistrovství Evropy zase v poslední minutě dokončil senzační obrat v duelu s Nizozemskem.
Brücknerovi to stojí za to, aby si na takového hráče počkal. "Jsme domluveni, že počkáme do poslední možné chvíle. Potom si sedneme, já mu řeknu, jak se cítím, a on se rozhodne, jestli mě na mistrovství vezme," říká Šmicer s tím, že stále pevně věří, že bude moci trenérovi ohlásit: "Jsem v pořádku!"
A kdyby to nakonec nevyšlo, chce s týmem zůstat aspoň jako fanoušek. Je ochoten na sebe vzít i roli, jakou měl před deseti lety na ME v Anglii Pavel Hapal, který se zlomenou nohou doprovázel stříbrný tým se zvláštním statutem "nehrající hráč."
"I to bych bral, kdyby nebylo zbytí," přiznává Šmicer. "Už jsem vyptával, jestli to je možné."
 Vladimír Šmicer na lavičce při úterním dopoledním tréninku v Seefeldu. |
