K XVII. mistrovství světa v Japonsku a Koreji odpovídali fotbaloví experti na tři otázky.
1. Proč vyhrála právě Brazílie?
Zdeněk Nehoda, bývalý reprezentant, s 90 starty rekordman v počtu startů za národní mužstvo, dvojnásobný nejlepší fotbalista země v letech 1978 a 1979:
"Brazílie totiž neměla nejlepší jenom útočníky. Podívejte se i na brankáře, Marcos měl být slabinou, říkalo se, že jim turnaj prohraje, ale byl výborný. Brazilci mají výhodu v tom, že v každém zápase se najde někdo, kdo o výsledku rozhodne, prostě dokáže vzít zodpovědnost na sebe. Jednou Ronaldo, podruhé Rivaldo a pak třeba Ronaldinho."
Přemysl Bičovský, pětačtyřicetinásobný reprezentant:
"Mně se líbila jejich obrana. Všichni ji podceňovali, ale v semifinále a ve finále neměla chybu. A pak je jasné, že největší sílu měli vítězové opravdu v útoku. Ronalda s Rivaldem ubráníte jen výjimečně, vlastně je nemožné uhlídat je celý zápas. Vždycky utečou aspoň jednou a do šance se dostanou."
Vladimír Táborský, devatenáctinásobný reprezenant, jako trenér přivedl Spartu v roce 1985 k mistrovskému titulu:
"Brazilci měli mužstvo vyvážené ve všech řadách. Prostě byl to tým bez slabin, který celým turnajem proplul bez výkyvů. Jen ve skupině s Kostarikou podcenili defenzívu, ale jakmile šlo o postup, byla jejich obrana skoro neprostupná. Taky mi moc imponovali, jak se všichni dokázali pro mužstvo semknout, s jakým nevídaným zápalem hráli, a jak při sobě hráči drželi."
Ladislav Vízek, pětapadesátinásobný reprezentant, v letech 1983 a 1985 nejlepší fotbalista země:
"Brazilci hráli dopředu, na nic nečekali, nespekulovali, zkrátka vyhráli jim to útočníci. Ronaldo je rychlý a technický, Rivaldo sice taková klátinoha, ale perfektně střílí. Oba jsou jsou takoví mazaní lišáci. Soustředíte se na to, že umějí kličku doprava, ale oni ji udělají na druhou stranu. Ostatní útočníci jsou čitelní, uhlídáte je mnohem snadněji, zatímco u těchto dvou to nejde. Pokaždé vymyslí něco jiného."
2. Co především si z tohoto šampionátu budete pamatovat?
Zdeněk Nehoda:
"Bylo to únavné mistrovství, trvalo moc dlouho a strašně se táhlo. A také samozřejmě bylo plno překvapení. Největší? Korea, kterou dohnalo tak daleko domácí prostředí. Trochu mě zklamaly jihoamerické země, od Argentiny, Mexika a Uruguaye jsem čekal víc.
Přemysl Bičovský:
"Já si budu pamatovat, že v semifinále hrály Korea a Turecko.
Vladimír Táborský:
"Pořád budu myslet jen na Brazílii. Zaujala mě její hra i osobnosti jako Ronaldo, Ronaldinho a Rivaldo."
Ladislav Vízek:
"Mistrovství bylo nepodařené a znehodnocené, protože v semifinále měly být jiné týmy. A těch chyb rozhodčích! Nějaké se najdou vždycky, ale tady jich bylo podezřele moc. Brazílie sice všechno vyhrála, ale pochybnosti zůstanou. V prvním zápase s Tureckem penaltu kopat neměla, a belgický gól do její sítě v osmifinále platit měl. Já už se o tomhle mistrovství bavit nehodlám a pamatovat si ho také nechci."
3. Který zápas se vám líbil nejvíc?
Zdeněk Nehoda:
"Brazílie - Turecko 1:0 v semifinále, a spokojen jsem byl i s finálovým zápasem. Je ale jasné, že pěkných zápasů by se našlo víc."
Přemysl Bičovský:
"Brazílie - Kostarika 5:2, na to se opravdu krásně dívalo."
Vladimír Táborský:
"Ze čtyřiašedesáti zápasů jsem neviděl jen dva. Takže můžu říct, že i většina utkání ve skupinách byla slušná. Třeba Brazílie - Kostarika 5:2 nebo Švédsko - Anglie 1:1. Ale jak se pak turnaj řítí k cíli, člověk už vzpomíná ani ne tak na ty nejlíbivější, jako spíš na ty nejdůležitější."
Ladislav Vízek:
"Jednoznačně Brazílie - Kostarika 5:2, to byl fotbalový koncert a útočný festival. A taky se mi hodně líbili Turci, kteří mě mile překvapili."
