Šéf Jaroslav Tvrdík prý už v zimě odmítal nabídky ze zahraničí – a v pátek večer i on na vlastní oči na stadionu v Edenu sledoval, jak jeden z klíčových mužů současné Slavie dominuje proti borcům z top soutěží.
Nejdřív si při kvalifikačním startu s Polskem vychutnával Mattyho Cashe, který mu nestačil rychlostně ani fyzicky a záhy musel střídat kvůli zranění. Stejně pak pokračoval i proti ostatním soupeřům, kteří ho museli často brzdit fauly.
„Bylo to především o týmovém výkonu. A že se zápas povedl i mně, jsem samozřejmě rád,“ culil se Jurásek po výhře 3:1. „Užívám si to a zároveň vím, že teď budeme mít na co navazovat.“
To teda!
Vždyť reprezentace před očima prochází dlouho nevídanou proměnou. Nováčci Jurásek s Čvančarou, kteří věkem ještě spadají do kategorie do 21 let, přinesli do hry mladickou energii i elán. A svezli se také ostatní včetně sparťana Krejčího, jenž na levé straně spolupracoval právě se slávistou Juráskem.
Oba se dobře znají ještě z brněnských časů.
„Máme to s Láďou nastavené tak, že v Brně je neutrální zóna, kde se potkáváme společně i s našimi společnými kamarády,“ přiblížil Jurásek. „Ale v Praze si pak nic nedarujeme.“
Což ale logicky neplatí pro reprezentaci.
Ti dva společně na levém kraji předvedli jistý a sebevědomý výkon. Juráskovi, který obvykle ve Slavii hraje klasického levého beka a trenéři ho čas od času pérují kvůli slabší defenzivě, měl v tříobránocém systému coby wingback celou stranu pro sebe. A soupeři nestíhali.
Když si po necelých třech minutách píchl balon kolem Cashe a s lehkostí se přes něj přehnal, poslal do šestnáctky prudký gólový centr pro Čvančaru. Prsty měl i ve třetí brance, před kterou nahrával asistujícímu Královi.
A proč vlastně ne? Jak se sparťan Krejčí rozběhl za koncertem v Edenu |
„Víc prostoru mi rozhodně vyhovuje,“ prohlásil. „S Láďou jsme si navíc skvěle vyhověli, jasně jsme si řekli před zápasem pár věcí a fungovalo nám to.“
Hned na začátku musel převlékat roztržený dres, za který ho protihráč chytl v jednom ze soubojů. Nedovoleně si proti němu hosté pomáhali i dál. Pro soupeře, kteří ho neznají, byl nečitelný a těžko bránitelný. K tomu tuze sebevědomý a uvolněný.
Když v týdnu o své první pozvánce do reprezentace mluvil před novináři, před rozsvícenými kamerami působil zakřiknutě a nesměle. Po zápase už ne.
„Jestli už jsem to všechno vstřebal? Asi jo. Mám radost, že se nám povedlo porazit Poláky a mně se podařil celkem dobrý výkon,“ usmíval se.
Snový debut, pak Čvančara žertoval kvůli dresu: Lewandowskému jsem ho schoval |
Že půjde hrát od první minuty, se dozvěděl ve středu.
„Ale do až zápasu jsem o tom neřekl ani rodičům, protože jsem chtěl hlavně zůstat v klidu. Nakonec jsem nebyl ani nervózní,“ pochvaloval si. „Dost mi pomohli mi i kluci v kabině, kteří mě uklidňovali.“
A jakmile pak českému týmu i Juráskovi osobně skvěle vyšel vstup do utkání, bylo ještě lépe.
Jen ve slávistických kancelářích aby teď urychleně začali shánět nového beka, protože o Juráska v současné formě bude v létě rvačka.
