V kalendářích by se národní sláva posunula o pět dní. Ve středu 22.června 2016 totiž Island při své první účasti na Euru postoupil do osmifinále. A televizní komentátor Gudmundur Benediktsson je díky virálně se šířícímu videu rázem slavný po celém světě - když v 94. minutě duelu s Rakouskem dotáhl Traustason brejk k vítězné trefě na 2:1, Benediktsson za mikrofonem dlouho euforicky ječel a pak už spíše kvílel.
Ta radost byla vážně nakažlivá.
Země, která proslula bublajícími sopkami či překrásnými vodopády, najednou explodovala radostí a málem utonula v moři štěstí.
Island a fotbal? Ano, jde to!
Při pohledu na výsledky by šlo sázet spíš na to, že 330 tisíc obyvatel ostrova miluje v první řadě házenou. Island v ní třeba v Pekingu získal olympijské stříbro, patří k absolutní špičce a hráči typu blonďatého supertalentu Arona Palmarssona patří k miláčkům vlasti.
„Házená je nejúspěšnější a může to vypadat, že je číslo jedna. Jenže jedničkou je fotbal,“ říká bývalý házenkář Jan Vtípil, který se přesně před deseti lety vracel z angažmá na Islandu a svéráznou zem si oblíbil.
„Každý chlap měl rozebraný nějaký anglický klub, kterému fandil. Vzpomínám si na jeden domácí kvalifikační duel, v němž sice Islanďané jasně prohráli, ale lidi jim už tehdy strašně přáli. Tohle je velké zadostiučinění, spousta Islanďanů je teď ve Francii na Euru osobně.“
Před lety by si člověk spíš vsadil na to, že za Reykjavíkem potká skřítky, než že by Island měl hrát osmifinále Eura. Navíc proti Anglii!
„Ale že bychom se báli? Kdepak. Jsme malý národ, od nějž toho nikdo moc nečeká. Budeme outsidery,“ říká záložník Gylfi Sigurdsson. „Což značí, že na nás nebude vůbec žádný tlak. A teď si představte titulky v anglických novinách, pokud bychom postoupili.“ Jeho kolega Kari Arnason zase doplňoval: „Anglii jsem vždycky fandil - a teď se s ní utkáme. To je pohádka!“
Co Islanďany dotáhlo tak daleko?
Tři z důvodů shrnul kouč poraženého Rakouska Marcel Koller: železná obrana, trocha potřebného štěstí a nátura, která velí raději padnout vyčerpáním než vypustit jediný sprint. „Pokud má soupeř ve vápně deset fotbalistů, hledají se skuliny těžko,“ uvedl Koller.
Island opravdu chvílemi dodal fotbalovému „betonu“ ještě větší tvrdost. Měl kliku proti Portugalsku, když proměnil jedinou pořádnou šanci a donutil naštvaného Ronalda k „ufňukaným“ výrokům. Dostal solidní skupinu s Maďary a Rakušany.
Ale také postavil haly, aby v nich šlo hrát celoročně a fotbalisty netrápil islandský vichr. Pečuje o talentovanou mládež. A dře, dře a dře.
„Hodně dětí tam sportuje, nejsou to žádní peciválové,“ vybaví si Vtípil. Islanďané jsou navíc velmi hrdí. Na své krásné ženy, na své skvělé pivo, na um místních muzikantů i sklářů... A nejnověji na fotbalisty.
„Proti Anglii budeme muset dlouho bránit, ale už jsme tu ukázali, co umíme,“ říká Sigurdsson kurážně.
Na velkou medaili jako v házené to asi zatím nepostačí. Na to, aby nejméně obydlený účastník Eura podlehl fotbalové mánii, však bohatě ano.
