Jedenadvacetiletý Gudmundsson, o jehož angažování z nizozemského PSV údajně uvažovala Slavia, má prý velkou kariéru před sebou.
Geny by na to měl.
Jeho rodina totiž už po čtyři generace střílí góly za národní tým.
„Já vlastně vyrůstal na fotbalovém tréninku,“ vzpomínal s úsměvem v nedávném rozhovoru pro Goal.
Island získal na mistrovství světa bod za remízu 1:1 s Argentinou. Ve skupině D skončil poslední a do osmifinále nepostoupil. |
Oba jeho rodiče hráli fotbal. Táta Gudmundur Benediktsson je – při vší úctě – slavnější. A nejen díky výkonům na hřišti. Pracuje jako televizní komentátor a během Eura 2016 pobavil celý svět. Video, na němž euforicky ječí a kvílí do mikrofonu po vítězné trefě v duelu s Rakouskem, mu nejen na Islandu zajistilo status celebrity.
Otci a jeho spoluhráčům z nejúspěšnějšího islandského klubu KR Reykjavík už od dvou let Albert podával balony a netrvalo dlouho, než začal kopat sám. V uvozovkách neměl na výběr, i když jako malý hrával i basketbal.
„Do fotbalu mě nikdo netlačil, řekli mi, ať zvolím sport, který mě víc baví. Ačkoliv táta mi párkrát naznačil, že ve fotbale se točí víc peněz,“ rozesměje se nejmladší člen fotbalového klanu.
„Doma se neřešilo nic jiného než fotbal a je tomu tak dodnes. Fotbal je můj život, kdybych ho nehrál, zřejmě bych se na něj někde díval. K tátovi jsem hodně vzhlížel, když jsem byl menší. Nepatřil mezi nejvyšší hráče, ale byl docela silný a měl skvělou techniku,“ vypráví Gudmundsson.
OKAMŽIK SLÁVY. Albert Gudmundsson (číslo 4) si zahrál na mistrovství světa. Islandský záložník na snímku bojuje o balon s chorvatským obráncem Josipem Pivaričem, vpravo mu přichází na pomoc Gylfi Sigurdsson.
Od každého z rodinných příslušníků si chtěl vzít nějakou vlastnost.
Máma Kristbjörg Helga Ingadóttir bývala důraznou záložnicí, vytrvalou bojovnicí, které patřil prostor mezi oběma vápny. I ona reprezentovala a v domácí nejvyšší soutěži nastřílela třiatřicet branek.
Dóttir, Son...Neztratili jste se? Jak na Islandu fungují jména a příjmení. Islandská jména se skládají ze dvou částí - rodného a patronymického jména (občas i matronymického). Dědičná příjmení se vyskytují zcela výjimečně. Albert Gudmundsson je v překladu Albert, syn Gudmundura. Pokud někdy bude mít dítě, dostane hoch příjmení Albertsson a dcera by se nazývala Albertsdóttir. |
„Vždycky tvrdě makala, měla typickou islandskou náturu - za žádných okolností se nevzdávej.“
Právě na matčině straně rodokmenu pokračuje impozantní linie islandských fotbalistů. Od obdivovaných po legendární.
Albertův dědeček Ingi Björn Albertsson je uznávaným kanonýrem, ještě před šesti roky mu patřil gólový rekord v domácí soutěži, za Valur a Hafnafjordur nasázel 126 branek. Po fotbalové kariéře se možná překvapivě vrhnul na politiku, dodnes je poslancem.
Když ale zjistíte, kdo byl jeho tatínkem, zas tak nečekaná volba to nebyla.
Jmenoval se Albert Gudmundsson, v osmdesátých letech zastával post ministra financí i průmyslu, a dokonce (neúspěšně) kandidoval na prezidenta.
Mimo jiné má sochu před sídlem islandské fotbalové asociace, kterou vedl v letech 1968 až 1973. Tam začal pracovat deset roků po veleúspěšném působení na trávníku.
Byl totiž vůbec prvním profesionálem ze severské ostrovní zemičky a teprve druhým cizincem ve slavném Arsenalu, kde kopal ve čtyřicátých letech minulého století. Hrával také za AC Milán, Nancy, Racing Club Paris či Nice.
„Lidé říkají, že to byl nejlepší fotbalista, kterého kdy Island měl,“ popisuje Gudmundsson. Právě pro pradědovi, jenž zemřel v roce 1994, ho rodiče pojmenovali.
Mladý Albert měl dokonce velkou příležitost jít v jeho šlépějích.
Jako šestnáctiletý uspěl na testech v Liverpoolu i Arsenalu.
„Jsem hrdý, že pradědeček za Arsenal hrál, díky němu právě tomuto klubu fandím. Nebylo snadné tehdy odmítnout,“ vybavuje si.
Zvolil cestu nizozemské trpělivosti, nechtěl rovnou skočit do velkoklubu. „Uvažoval jsem realisticky. Myslel jsem, že v Eindhovenu se snáz dostanu do áčka, což se mi letos i podařilo,“ pochvaluje si mladík, který sní o angažmá v Barceloně. „Ačkoliv až čas mi ukáže, jestli to bylo vážně dobré rozhodnutí.“
Kdo ví, třeba jednou bude větší legendou než jeho dědeček. Už teď má navíc něco, co se nikomu z fotbalové rodiny nepoštěstilo - start na mistrovství světa.
