Od roku 1996, kdy u reprezentace působí, se vracela bez medaile ze zájezdu jen jednou - z Eura 2000, kde Mališ nebyl.
Při odletu ke kvalifikaci do Skotska si zapomněl pas a za mužstvem do Glasgowa dorazil na vlastní náklady ten samý den kvečeru. "Nikdo nic neřekl, ale rok mi neposlali pozvánky na srazy. Pak najednou přišla. Od stejných lidí. A zase nic neřekli," mávne hrdě rukou.
Má vyhraněné názory, nejde s davem, nekýve. Občas i vybuchne. Jeho rodokmen čerpá z polské šlechtické krve, stejné jako u slavného skokana na lyžích Adama Malysze. "Měl jsem špatný původ, nesměl jsem studovat," vzpomíná.
Chytal za Zlín a Opavu. V sedmadvaceti přes Rakousko komunistům utekl. Za pár dní se hlásil u příbuzných v Německu a - do práce.
Na proslulé klinice ve Schwarzwaldu si brzy získal jméno. "Můj vzor byl od dětství Américo," připomene legendárního obrovitého maséra brazilských mistrů světa. Pak šel k hokejistům Freiburgu.
Jeho věhlas dosáhl i do NHL, na Utkání hvězd v roce 1992 hnětl svaly Gretzkému i Messierovi. "A ještě jsem při tom mohl studovat," vzpomíná.
Po německé státní škole se vydal na tři měsíce za čínským mistrem tlakové masáže do Pekingu. Všude s sebou tahá stohy knih a odborných časopisů.
Působil u fotbalistů FC Curych, pak v bundesligovém Freiburgu. Poznal stopera Miroslava Kadlece, který ocenil jeho služby a vzal ho k národnímu týmu na stříbrné Euro do Anglie.
Kvůli reprezentaci později opustil „zlaté“ angažmá v TeBe Berlín. Ale váží si i místa v Teplicích, kde ho platí stejně jako slušného fotbalistu.
Na cestách s reprezentací si našel postupně dvě partnerky. Se slečnou Lucií teď chystá svatbu. „Prošel jsem celý svět, abych ji potkal doma. Pochází jen pár kilometrů od Sádku, mé rodné vísky."
