"Je to už dávno, tak dávno," říkal šestatřicetiletý sympaťák pár hodin před včerejším zápasem v rozhovoru pro MF DNES.
Neříkejte, že nevzpomínáte rád?
Já na vzpomínky moc nejsem. Ale když chcete... Nic se tomu nevyrovnalo. Nádhera. Wembley, které bylo cítit anglickou historií, vzrušující zápas, mé góly.
A jak jste po zlatém gólu svlékl dres?
Euforie, nepopsatelný pocit. Když jsem pak mohl být s pohárem, poprvé ho pozvednout. Krása.
Myslíte, že Češi by mohli letos šampionát vyhrát?
Hm, těžko tipovat. Určitě jste jedním z favoritů, hrajete skvěle. Jak jste otočili zápas s Nizozemskem, to bylo unikátní. Ale pozor, zůstaňte na zemi. Už Dánsko může být konečná, pokud hráči půjdou do zápasu pyšní.
Nevím, zda by to trenér Brückner dopustil. Nebo si myslíte něco jiného?
Vím, jak je těžké nepodlehnout euforii. Proto vás varuju.
V českém týmu zůstali tři hráči, kteří proti vám hráli ve finále.
To mě zkoušíte? Jasně, že to vím. Poborský, Šmicer a Nedvěd. To je pan fotbalista.
V Itálii jste se potkávali, že?
Nastupovali jsme proti sobě. Mám rád jeho styl. Je to býk. On vás může dostat daleko.
|
OLIVER BIERHOFF |
Kdo je pro vás hlavním favoritem?
Za normálních okolností bych řekl Francie, jenže se mi zdá, že to v mužstvu skřípe.
A co vaše srdce - Německo?
Těžko mluvit. Chybí nám mozek, špílmachr. Všechno je upracované. Ta hra se mi nelíbí.
Vy sám jste loni skončil v italském Chievu. Nechybí vám fotbal?
Ani ne. Práce mám dost, pomáhám v několika firmách, pro německou televizi komentuju zápasy Ligy mistrů, starám se o rodinu. Občas si jdu zakopat, ale jen tak pro legraci s kamarády.
A taky vypadáte doopravdy spokojený.
Jsem spokojený. Žádný stres, takhle se mi to líbí. Během kariéry jsem vystřídal devět klubů, takže nastal čas, abych se taky už konečně usadil.
