Začínal ve zlatém opojení, jako jeden z evropských šampionů. Reprezentační premiéru měl 14. června 1980 na mistrovství Evropy. O dvacet let a šest dní později končí ve zničeném týmu, který vymohl pouhý bod ve skupině. V jubilejním 150. zápase, jenž hrál za národní tým, na metě, na kterou nikdo jiný v dějinách ani neútočil.
Na lavičce sedí opuštěný asistent Horst Hrubesch. On a Matthäus byli před dvaceti lety spolu v týmu. Matthäus jako zelenáč a Hrubesch coby bijec a pověstný hlavičkář, který dvěma góly ve finále dovedl mužstvo k titulu. Teď je jim oběma zle. Matthäus vzteky nadává, Hrubesch pláče. Německo je vyřazeno.
"Lothar určitě nepatřil mezi ty, kdo na Euru zklamali," pravil trenér Erich Ribbeck. "Tady zklamali jiní... Říkám vám, tady zklamali jiní." Tu druhou větu řekl dvakrát a měl co dělat, aby nikoho nejmenoval. Ještě před deseti dny Matthäusovi kdekdo vyčítal, že už je starý, že na Euro nepatří. Hráč se rozlítil a chtěl okamžitě odletět. "Potřebujeme tě, jsi důležitý," řekl mu prý trenér. I v devětatřiceti byl vytrvalý veterán nepostradatelný. Je to sice pocta, ale zároveň důkaz, jak hluboko se propadl německý fotbal.
Zpočátku záložník, nyní libero nežije ve vrcholné formě, přesto byl proti Portugalcům nejlepším hráčem v německém dresu. Bil se statečně. Dohromady vyslal 68 přihrávek, pokazil jich pouze sedm. Aktivitou výrazně předčil spoluhráče. Ale také on se nakonec odevzdal osudu. Když jej po hodině hry sobecky přehlédl mladík Deisler, tak Matthäus vztekle mávl rukou. Rezignoval "Nezlomný Lothar", opravdový fotbalový šampion, jemuž chybí jediná cenná trofej: vítězství v Lize mistrů.
Ale s fotbalem ještě nekončí. "Slíbil jsem, že do listopadu budu hrát v Americe," řekl před turnajem Matthäus. Ještě pět měsíců bude jezdit výtahem do třiatřicátého patra mrakodrapu Trump Tower na slavné Páté Avenue v New Yorku. Odehraje sezonu za klub Metrostars a teprve pak možná skončí. A možná také ne. Lákají ho do Dubaje i zpátky do Mnichova.
