V Karviné nemohl na prvoligový mač proti Spartě původně vůbec nikdo, domácí klub ale nakonec zajistil výjimku pro několik věrných s vlajkami. Stejně postupovalo vedení Zbrojovky ve druhé lize a taky jako jediné (kromě zástupců médií, sponzorů a činovníků) nechalo projít turnikety na tribunu zástupce kotle, aby jim umožnilo ve šlágru proti Dukle povzbuzovat domácí tým.
Také v Líšni se dostanou na stadion držitelé permanentek na stání, tedy vlajkonoši s bubnem. Pro ně je u nováčka vymyšlena „klička“ s umístěním na tribunu u hospody, oficiálně tedy mimo areál.
„Někteří fanoušci tuto možnost odmítají a říkají, že buď budou na zápase všichni, nebo nikdo. My jsme se o tom mezi sebou bavili a rozhodli jsme se vstup na utkání i v tomto počtu využít. Kluby za to (uzavření stadionů) nemůžou a jsou rády za jakoukoliv podporu. Byť je minimální,“ říká brněnský fanoušek Martin K., pro kterého byl včerejší zápas Zbrojovky ve Vítkovicích vůbec prvním v sezoně, který vynechal.
Deset těch, kteří mohou Zbrojovku povzbuzovat v úsilí postoupit do 1. ligy, mezi sebou v Brně vybrali fanoušci sami. Kdo jezdí na výjezdy a podílí se na choreu, měl přednost.
„Kdykoliv dostanu šanci svému klubu fandit, využiji ji. Necítím kvůli tomu nějakou hrdost. Vím, že kdybych nešel já, šel by někdo jiný. Přáli bychom si, abychom co nejdřív mohli do hledišť všichni,“ říká Martin.
Z fanouška podavačem míčů
Miroslav S. byl v lednu jediným fanouškem Zbrojovky, který letěl sledovat zápasy Brňanů na Maltu. Do kotle v Brně se v pondělí nedostal, tak na to šel jinak. Přihlásil se jako podavač míčů a duel Zbrojovky proti Dukle sledoval od postranní čáry.
„Již několikrát jsem byl u hřiště jako fotograf, takže můžu posoudit atmosféru pohledem ‚z hřiště‘ na tribuny. Bylo to dost smutné, i těch deset nejvěrnějších v kotli se po sobě rozpačitě dívalo. Podobné to bylo na hřišti, kde hráči, když měli prostoje, se víc než obvykle dívali do hlediště. Jako by diváky hledali,“ vypráví Miroslav.
K podávání míčů nastoupil v roušce s fanouškovskou tematikou; zdobí ji fotografie barevného dýmu na stadionu za Lužánkami při vyprodané rozlučce Petra Švancary.
V pondělí v Králově Poli zažil opačný extrém. Na stadionu byl s pár kamarády sám. „Docela mě překvapila komunikace mezi protihráči, protože až na nějaké výjimky byla fair play,“ pousmál se. Jeho resumé? „Zajímavý zážitek, který si ale dokážu pro příště odpustit a být zpátky normálně se stovkami lidí v kotli.“
V nejbližší době se to nepodaří, i na víkendové zápasy bude platit limit 300 osob na stadionu. Od příštího týdne by se hranice měla posunout o 200 lidí nahoru.
Ani to však nebude stačit, aby se nad trávníkem nesl hukot. Leckde to řeší pouštěním atmosféry z reprobeden. „To ale není dobře. Cokoliv uměle tvořené je z hlediska supportu špatně,“ ohradí se rázně Martin.
Pyro není zločin? Za plotem určitě ne
Je to pro fanoušky – úplně stejně jako pro kluby – zvláštní jaro. V Líšni se ozývali příznivci hostující Jihlavy až z ulice, kde nebyli ani vidět, jen slyšet.
Třináctičlenná výprava z Brna zase vyrazila do Ústí nad Labem, přestože bylo jasné, že výjezdníky na tribunu nikdo nepustí. Našli si tedy místo za plotem, odkud měli výhled na hřiště. Vlajku tam na plot natáhli s tím, aby také hráči viděli je.
„My jsme si to odfandili a na hráčích bylo vidět, že jsou za to vděční. Kluby vnímají, že za nimi fanoušci stojí,“ zmínil Martin K.
Jeho slova na dálku potvrdili fotbalisté Slavie, kteří za svými „kotelníky“ v Příbrami na děkovačku zašli až do lesa. Tam naproti nim seděli na zábradlí a zatleskali jim.
Svým způsobem se právě teď naplňuje letitý slogan Český fotbal pro fanoušky. Vždyť jsou to kolikrát oni, kdo jako jediní můžou na zápas. Třeba pyro, o němž vám odpřísáhnou, že není zločinem, mohou držet v rukou častěji než za „běžného“ provozu. Ti brněnští oslavili pyrotechnikou zpoza plotu jak výhru v Ústí, tak začátek utkání s Duklou.
„Děkovačka v Ústí byla super. Je fakt, že kdyby to byl normální zápas a udělali jsme to komplet o dva metry blíž hřišti, tedy na tribuně, mohl z toho být průšvih,“ připouští Martin K. Místo průšvihu tak „dýmový obřad“ proběhl sice pod dohledem pořadatelů a policie, ale bez narušení zvenčí. „Policie za námi byla s tím, že nás nechá, když bude klid. My jsme věděli, že se nic nestane, když to nenaházíme na hřiště. I místní pořadatelé se nás zastali. Ona ta domluva je, když se chce a je vůle,“ vyzdvihuje.
Že by však byla současná provizorní doba rájem fanoušků jen proto, že si mohou při fotbale víc dovolit, o tom neústupný zastánce Zbrojovky nechce ani slyšet. „Pro fandění je to minus. Děláme to proto, abychom byli slyšet a byli ‚dvanáctým hráčem‘ svého mančaftu, což v deseti lidech nejde,“ konstatuje.
