Nejdřív si udělal řidičský průkaz, před dvěma týdny rozhodl o vítězství v Jihlavě, po kterém Bohemiams 1905 slavili postup mezi elitu. A ve středu odpoledne spokojeně vyšel ze třídy na pražském Gymnáziu, které stojí od stadionu Bohemians jen přes ulici.
"Druhou ligou jsme proplouvali suverénněji než já teď u tabule," svěřil se devatenáctiletý fotbalista. "Dost jsem se zpotil, snad víc než na hřišti."
Maturoval ze zeměpisu, z angličtiny, z češtiny a z matematiky. Na vysvědčení bude mít dvě dvojky a dvě trojky. Horší známky jsou z češtiny a z matematiky. "Známky byly slušný, chtěl jsem hlavně prolézt," přiznal.
"Už se můžu soustředit jen na fotbal, knížky nechci rok vidět," poznamenal s úsměvem. "Děkuju přítelkyni Tereze, která se se mnou učila, odmaturovala o den dřív. Děkuju rodičům, děkuju trenérovi Hoftychovi, který mi dal týden volna."
Co vás teď čeká?
Vracím se do přípravy mužstva, máme dvě kola do konce sezony. Těším se zase do kabiny.
A přestup do německého Schalke? Říkal jste, že nejdřív maturita a až pak odchod do zahraničí. Ta doba právě přišla.
Na konci sezony si sedneme s vedením klubu, s přítelkyní, s rodiči, s manažerem a všechno zhodnotíme. Teď jsem šťastný, že jsem udělal maturitu. Je to podobné, jako když vyhrajete zápas. Já dneska vyhrál u tabule.
co řekl o Morávkoviředitel Gymnázia v Přípotoční ulici Roman Vlček Kdyby se věnoval jen škole, byl by výborný student. Jako profesionální fotbalista měl individuální studijní plán. Neměl žádná privilegia, dodržel všechno, na čem jsem se domluvili. |
Kdy vám bylo nejhůř?
Den před maturitou, když jsem se dozvídal, jak to všichni v pohodě zvládají.
O sobě jste pochyboval?
Bál jsem se, že to neudělám. Ráno jsme vstal a říkal jsem si, že to bude ostuda. Ale nakonec jsem si vytáhl dobré otázky.
Jakým předmětem jste začal?
První jsem šel na zeměpis, to mi pomohlo, chytil jsem se. Dostal jsem geografii Spojených států.
O čem jste mluvil?
Věděl jsme, že se skoro všechno dá vyčíst z mapy. Taky jsem si napsal obecné věci, přírodní podmínky, důležité řeky a jezera, hospodářství, ekonomiku.
A druhý předmět?
Čeština. To už bylo horší. Měl jsem prózu dvacátého a jedenadvacátého století. Tak jsem aspoň převyprávěl Klapzubovu jedenáctku, to byl základ. Občas bylo chvíli ticho, ale naštěstí začala mluvit paní profesorka, nenechala mě v tom. A pak jsem mluvil o Bylo nás pět, na to jsme se díval, když jsem byl dítě.Taky jsem si vzpomněl i na Viewigha a jeho Účastníky zájezdu. To jsem taky viděl v televizi.
Co matematika? Z ní jste měl největší obavy.
Dostal jsem parametr, kvadratické rovnice, to nebylo nejšťastnější. A z angličtiny jsem měl znečištěné ovzduší, což celkem šlo.
Jak jste se po jednotlivých zkouškách cítil?
Sám jsem věděl, jestli to bylo dobré, nebo špatné. Jestli projdu, nebo ne.
Jak jste se na maturitu připravoval?
O svaťáku jsem odjel s přítelkyní na chatu. Ráno jsem chodil běhat, hráli jsme taky pingpong, jezdili na kole. Museli jsme si vyčistit hlavu, nešlo se pořád učit.
Když jste vyšel po maturitě ze třídy, čekali na vás novináři, televizní štáby. Jak to brali vaši spolužáci?
Byli z toho trochu rozhození, hlavně dvě holky, co byly se mnou. Asi tohle ještě nezažili. Ale proběhlo to v pohodě. Já jsem věděl že novináři přijdou, byli jsme domluveni, jak to bude probíhat, takže mi to nevadilo.
Uděláte si teď radost? Koupíte si něco?
Snad ani ne. Spíš zajdeme na dobrou večeři. Já, přítelkyně, rodiče, sestra a její manžel.
V neděli hrajete v Třinci. Budete na hřišti?
Asi hrát nebudu, netrénoval jsem. Ale pojedu se podívat a budu fandit.
