Zatímco u prvního sestupu je Minář podepsaný vzhledem k pozdnímu příchodu do klubu jen částečně, u druhého zcela.
Většina hráčů, které přivedl (posily jim říkat nejde), neuspěla.
Bystroň (opravdu by nebyl lepší odchovanec Dreksa, odložený do Karviné, kde je lídrem?).
Zato (panebože za co?).
Rode (sympaťák, leč totální omyl).
Mahmutovič (vyhaslá hvězda).
Malec (střelec, ale bez pohybu).
Halenár (vrtošivý a za zenitem).
Rajnoch (pomohl s postupem, v první lize už nestíhal).
Cana (věčný marod).
Štěpán (dříč, co nedostal šanci).
Moulis (zbrklý palič).
Ti všichni v Sigmě záhy skončili (Štěpán si ještě hledá angažmá).
Čest výjimkám. Dvěma - Buchtovi a Radakovičovi.
Nejde jen o to, že peníze (kterých má Sigma stále méně) letí oknem. I kdyby drobné, protože Minář pracuje s omezeným balíkem a přivádí tak hlavně hráče po konci smlouvy často v zanedbaném stavu - kondice či mysli.
To je sice fakt, nikoli alibi, přesto si myslím, že Olomouc by se už měla podívat po jiném sportovním řediteli - nejlépe kvalit libereckého Jana Nezmara. Nebo tuhle funkci zrušit úplně a svěřit ji nejdůležitějšímu člověku v klubu - trenérovi prvního týmu. Jako v Anglii.
Ale to už musí být nejen expert a psycholog, ale i manažer. Současný trenér Jílek stále nepřesvědčil...
Olomoucký sportovní manažer Ladislav Minář dává rozhovor novinářům.
Změn je však potřeba víc. A ony - dříve či později - přijdou. Protože jsou nevyhnutelné. Ostatně spolumajitel Sigmy Josef Lébr zvažuje, že prodá své akcie. Kvůli svému zdraví i sebereflexi.
Fanoušci se musí modlit, aby se v tom případě našel štědrý kupec (skupina kupců) s modrým srdcem. Kdo dál prokáže sebereflexi? Jaromír Gajda z dozorčí rady, jenž o odchodu do důchodu mluvil už před korupční aférou?
Olomoucký fanoušek není hloupý
Od jejího propuknutí to jde s olomouckým fotbalem z kopce - a dno nikde. Krásné zázemí, kouzelný Andrův stadion. A na něm jen dvě tisícovky lidí, jako naposledy na „šlágr“ s Pardubicemi. Ostudou pro tradiční moravskou fotbalovou baštu není jen to, že ani Pardubice není s to porazit, ale už samotný fakt, že se s nimi ve druhé lize měří.
Tribuny za brankami se přitom většinou neotvírají vůbec, není důvod. To je nejsmutnější vysvědčení. Olomoucký fanoušek je přísný i nedočkavý, ale není hloupý. Dokud se nebude mít s čím ztotožnit, do hlediště se jen tak nevrátí.
Průšvihů už bylo dost.
Před sezonou Jílek zdůrazňoval: „Bude strašně záležet na začátku, na prvních čtyřech kolech, jak se to nastartuje.“ Ehm... I když ani začátek nemusí být rozhodující, jak ukázal předchozí ročník ve druhé lize. Hanáci také tehdy po třech kolech měli pouhé tři body, nakonec slavili návrat mezi elitu. Byť jen na skok. Ztraceno nic není. Tedy pokud se Olomouc včas vzpamatuje a poučí.
Olomoucký brankář Miloš Buchta na tréninku
Jenže když nejisté (na trávníku) sigmáky pozoruju, říkám si: do druhé ligy zapadli, jako by jim byla šitá na míru. Na balonu jsou snad technicky zdatnější než hoši z Prostějova, ale co z toho, když se šancemi nakládají lehkovážně, sami soupeře pouštějí do tutovek a návraty za míč jsou kolikrát poněkud liknavé.
Role favorita jim nesvědčí. Nejsou mentálně silní, chybí lídr typu Kučery nebo rozdílový hráč jako Ordoš i válečnické DNA.
Ano, Olomouc musí dál sázet na odchovance, ale nikoli jen na ně. Kolem nich scházejí osobnosti, od kterých se mohou učit. Ač je papírově ve druhé lize třeba nejkvalitnější, v první by to stejně znovu pravděpodobně nestačilo. Dva sestupy nejsou dílem náhody či smůly. Věřím, že se Sigma změní od základů. Pokorně. Ať chce, nebo ne.
