"Zkusil jsem to, ale asi jsem neměl štěstí na trenéra," usmívá se při vzpomínce na Michala Sobotu, dnes svého blízkého spolupracovníka.
Jiný by možná šel hledat štěstí dál, ale Kohoutek to ve Znojmě zkusil jinak. "Nechal jsem se přesvědčit, že se svými možnostmi budu platnější jako funkcionář než jako jeden z jedenácti hráčů. Viděl jsem v klubu velké rezervy, které jsem se rozhodl napravit."
Od té doby uplynulo sedm let, za něž znojemský fotbal zažil největší rozkvět ve své historii. V sobotu jej završil senzačním postupem do první ligy. "Něco takového nás nenapadlo ani ve snu," oznamuje prezident klubu vlastnící developerskou firmu.
Nelákalo vás hrát jinde, když jste ve Znojmě neprorazil?
Nad tímhle jsem ani nepřemýšlel. Chtěl jsem do Znojma, kde mám rodinné zázemí i firemní sídlo. Je v tom určitý patriotismus, proto jsem jiné kluby ani nezkoušel. Jedinou výjimkou byla nižší soutěž u kamaráda kousek od Znojma.
Dal jste se tedy na funkcionaření. V jakém stavu byl klub, když jste jej přebíral?
Do Rakouska jsem ze Znojma odcházel v roce 1992, kdy zdejší fotbal prožíval vrchol a armádní klub Rudá hvězda hrál druhou ligu. Jako kluk pamatuju éru, kdy na Čafku chodily i na divizi dva až tři tisíce lidí. Pak se však ukončila spolupráce armády s fotbalovými kluby a přišlo se na to, že to tu bylo postavené jen na vojácích. Fotbal ve Znojmě šel rapidně dolů a jen díky panu Vozábalovi se pád zastavil v divizi, odkud se klub dostal do třetí ligy. Tam se to nějakou dobu zase lámalo přes koleno a také konec pana Vozábala byl jedním z důvodů, proč jsem do toho vstoupil.
Ota Kohoutek v číslech7 let působí jako funkcionář v 1. SC Znojmo. Za tu dobu jej dovedl ze třetí ligy až do první. 15 milionů korun činil rozpočet jeho klubu v postupové sezoně. V nejvyšší soutěži nemá být víc než dvojnásobný. 35 let je majiteli developerské firmy, který čtrnáct roků žil v Rakousku. |
Jaké jste měl s klubem plány?
Naším cílem bylo udělat ze Znojma stabilizovaný druholigový klub. Že se to teď tak seběhlo a máme možnost nakouknout do první ligy, je naprosto nad naše očekávání. Pro představu: nový trenér měl ve smlouvě opci na prodloužení v případě, že skončíme do desátého místa. Takový byl náš záměr.
Kdy vás napadlo, že by se mohl podařit postup?
V zimě jsme se těmito myšlenkami začali trochu zabývat a udělali jsme větší řez v kádru. Nevěděli jsme, jak tým obstojí, ale nakonec se ukázalo, že jarní sestava byla ještě kompaktnější a silnější. Ve druhé lize je několik klubů s daleko většími rozpočty, které mají schované postupové plány, usilují o jejich naplnění několik let a nedaří se jim to. Pro nás je to tedy příležitost, která se v příštích dvaceti letech nemusí opakovat. To si moc dobře uvědomujeme a chceme udělat maximum, abychom tento historický moment využili.
Jak jste prožíval chvíle po postupu?
To se těžko vysvětluje. V životě z některých věcí máte radost, z jiných pociťujete zklamání. Ale nikdy jsem nezažil to, co v sobotu, když jsem scházel za klukama se s nimi podělit o radost. To byl opravdu krásný pocit, který se nedá slovy popsat.
Kolik lidí se vůbec podílí na řízení znojemského klubu?
Suma sumárum jsme celkem čtyři. Michal Sobota (sportovní manažer) má na starosti určité organizační záležitosti plus trénování mládeže, Karel Hodák (technický manažer) řeší komunikaci s fotbalovými orgány a dokázali jsme do organizačních složek zapojit i trenéra Kalvodu. Hodně lidí mi říká, že s tak úzkým managementem je nemožné zvládat fotbal na úrovni druhé ligy. Ale je vidět, že to jde, když se dělá koncepčně v kolektivním pojetí, kde jeden věří v druhého. I když v případě, že budeme moct hrát první ligu, bychom management minimálně o dva lidi rozšířili.
Fotbalisté Znojma slaví postup do elitní soutěže.
Fotbal je však hlavně o hráčích. Jak se vám daří nacházet ty pravé?
Každé pondělí máme poradu u jednoho našeho stolečku v hospůdce na stadionu. Ten stoleček zná tolik tajemství a přání, že by vám byl schopen vyprávět aspoň měsíc.
Hodně spolupracujete s Olomoucí a Jihlavou. Budou vám pomáhat i v případě, kdy budete konkurenty ve stejné soutěži?
To teď nedokážu říct, ale spolupráce s nimi byla vždy na vysoké úrovni. A my určitě budeme potřebovat pomoct. Než najedeme na prvoligový režim, nebudeme si moct dovolit kupovat hráče na přestup. Proto v první fázi posilování budeme shánět hráče na hostování.
Jaká je spolupráce se Zbrojovkou, která leží Znojmu nejblíž?
Na to, že jsme dva kluby z jižní Moravy, bych si ji představoval líp. Tím nechci říct, že je špatná, i když jsme spolu měli nějaká extempore. Ale v lednu jsme vydali společné prohlášení, že Znojmo a Brno v budoucnu chtějí spolupracovat. Teď nastává čas, abychom se víc sblížili a našli nějakou cestu.
Nebojíte se při vstupu do první ligy rizika, že ji klub nezvládne a ponese za to následky?
To bych rozdělil na dvě stránky, sportovní a ekonomickou. Po sportovní stránce si stávající kádr první ligu ukopal. My víme, že je třeba ho rozšířit a zkvalitnit, ale jádro týmu šanci první ligu hrát dostane. A kluci se teď ujistili, že na to mají nárok. Zároveň mají chuť pokračovat ve Znojmě.
O výjimku bojuje i městoZnojemští fotbalisté svou misi dokončili, právo na nejvyšší soutěž už jim na hřišti nikdo nesebere. Jejich postup mezi elitu však nyní musejí posvětit ještě kluby první a druhé ligy. Ty na svém shromáždění 10. června rozhodnou, zda Znojmu udělí výjimku, aby mohlo hrát nejvyšší soutěž na svém stadionu zároveň s jeho opravováním. "Znojmo si výjimku zaslouží. Klub o ni žádá poprvé a měl by dostat šanci," míní znojemský starosta Vlastimil Gabrhel. První žádost o shovívavost ovšem neprošla, teď se tak připravuje druhá. "Rozhodli jsme se ji podpořit konkrétními kroky, aby bylo vidět, že k tomu město přistupuje čelem," oznamuje Gabrhel. Stadion aktuálního lídra druhé ligy potřebuje tři zásadní úpravy: rekonstrukci ochozů, umělé osvětlení a umělé vyhřívání trávníku. První požadavek hodlá Znojmo vyřešit montovanými tribunami, potřebné práce začnou v nejbližší době bez ohledu na to, jakou soutěž bude klub nakonec hrát. Umělé osvětlení by se pak instalovalo v průběhu sezony, hned po ní by přišlo na řadu vyhřívání. Všechny přípravy jsou podle starosty v plném proudu. Kolik celá operace bude stát městskou kasu? "Bavíme se o otevřené částce, ale z původně plánovaných 30 milionů korun bychom mohli část ušetřit. Budeme se snažit získat peníze i z vnějších zdrojů," přibližuje Gabrhel. |
A ta ekonomická stránka?
Za tu nesu zodpovědnost já. Můžu říct, že jsme postoupili s částkou 15 milionů korun, zatímco Jihlava před rokem to zvládla asi až napopáté s 50 miliony. Hřeje mě na srdci, co jsme dokázali. Jihlava dnes má rozpočet 60 milionů, takže jej v lize navýšila jen o deset. To já dokážu taky a na tyto peníze postavím všechny výdaje, které klub v první lize bude mít. Zvládneme ji hrát s částkou do 30 milionů.
Nejdřív však musíte přesvědčit kluby první a druhé ligy, aby vám na shromáždění 10. června daly výjimku a povolily vám hrát na vašem stadionu...
Chceme naši žádost postavit na tom, že ze strany města je zájem investovat do stadionu. My ukazujeme vůli, už teď investujeme do projektových dokumentací a nabízíme, že do jednoho roku vše potřebné uděláme. FAČR by měla vnímat, že máme zájem rozšířit počet stadionů v republice, které by splňovaly potřebná kritéria. Jinak se v první lize bude točit těch 19 klubů, které mají stadion podle manuálů. Pak se z druhé ligy může udělat amatérský fotbal a nemusí se vytvářet soutěživost, která potom stejně přijde vniveč.
Azyl v Brně pro vás nepřipadá v úvahu?
Už jsem několikrát říkal, že sport se dělá pro fanoušky. A teď si představte, že na nás přijde 150 lidí. V našem zájmu to není a nemělo by to být ani v zájmu fotbalových představitelů.
Co když s žádostí neuspějete?
Pokud nám kluby nevyhoví, tak nevím, co bude se znojemským fotbalem dál. Bude to mít dopad především na hráče. Oni žijí v přesvědčení, že mají na ligu, když si ji vykopali. Pak budou hledat výzvy jinde, odejdou a my bychom museli začít od nuly.
Jak moc vás trápí nízké návštěvy? V počtu diváků fotbal ve Znojmě za hokejem výrazně zaostává.
Jsem z toho hodně zklamaný. Hokej má vyšší návštěvy, ale i na něj chodí na zápasy tisícovka znojemských občanů, jako na nás. Jenže hokejový stadion je v širším okolí jen jeden, takže na něj přijíždí i lidé odjinud. Zatímco my hrajeme v neděli, kdy zároveň mají zápasy i všechny vesnice v okolí. Zkoušeli jsme hrát i v sobotu, ale to lidi taky nepřijdou, protože buď doma obdělávají pole nebo chodí do vinohradů.
Očekáváte, že v první lize se situace zlepší?
Pevně tomu věřím. Kdybych věděl, že budeme hrát ligu před takovými návštěvami jako dosud, tak bych neměl takovou vůli do první ligy vstupovat.
